Co se Sacharin honí hlavou

Je čas podívat se na to, které památky v Antalyi jsme při návštěvě Turecka objevili tentokrát. Já pojem památky používám trochu šířeji, protože se ráda kochám nejen historickými a přírodními památkami, ale i muzei všeho druhu - od nábytek přes auta po loutky či čokoládu -, parky či jakoukoliv volnočasovou aktivitou, které dané město nabízí. A věřte, že ani tentokrát, přestože už jsme v Antalyi podruhé, jsme nevyčerpali všechny nápady. Otázka jen zní, jestli se tam někdy podíváme potřetí…

Každopádně začnu zábavním parkem Aktur Park. Jeho dominantou je ruské kolo vysoké 90 metrů, anglicky nazývané „Heart of Antalya”, což je podle mě výstižné, protože je to dominanta, kterou vidíte i z jiných míst ve městě. Ale na druhou stranu to není tak obecně uznávané, aby Turci věděli, co tím myslíte. Doporučuji si tu pomalou jízdu nahoru i dolů nenechat ujít, protože máte výhled nejen na park samotný, ale i silnice, paneláky, parky a moře. Ano, jízda vás čeká jen jedna, ale trvá několik minut a stojí za to… Je to také místo, kde jsem poprvé propadla kouzlu kukuřice v kelímku, která je v Antalyi tak oblíbená… Kromě klasických kolotočů a houpaček si tady můžete vyzkoušet i jízdu na motokárách, zahrát arkádovky, projet se strašidelným zámkem, vyzkoušet střelnice nebo udělat hromadu pěkných selfíček u postaviček Šmoulů, Flintstoneových nebo třeba s obrem. Večer se samozřejmě park nádherně rozsvítí… Ale pozor, platit tu můžete jen speciální kartou, o kterou si musíte říct u vstupu a potom ji nabít penězi. Nic jiného neberou, a když vám ji paní nenabídne, budete se pro ni muset vracet. Nabít se dá karta potom opakovaně, už na více místech v parku.

Antalya Akvárium je místo s nejdelším podmořským tunelem na světě. Má přes 130 metrů. Je tak dlouhý, že vede přes několik místností, přičemž jedna z nich je stylizovaná jako krápníková jeskyně. Miluju podmořské tunely a tohle bylo opravdu něco. Navíc celý prostor akvária je hodně velký - když zvolíte správnou dobu, rozhodně se tam nebudete mačkat a v poklidu si užijete krásné ryby… Najdete tu například piraně, které mají v akvárku jako kulisu kostru potápěče. Morbidní i vtipné zároveň. To ale není jediná věc, co v tamních akváriích najdete potopenou - taky třeba auto, letadlo či slona. Akvárium ovšem necílí jen na to, abyste se pokochali živočichy. Můžete se o nich i něco dozvědět díky interaktivnímu přístroji, vyfotit se třeba s piráty, nebo se dokonce jedním stát (rozuměno: strčit vlastní obličej do díry v připravené atrapě), případně žasnout nad svítícími malůvkami na zdech… Kdyby vás navíc prohlídka tak obrovského komplexu unavila, můžete si sednout na některou z laviček kolem. A mimochodem, najdete zde rovnou dva obchody se suvenýry - jeden přímo mezi expozicemi (je o poznání dražší), jeden klasicky na konci trasy.

Voskové muzeum Face To Face je další zajímavá krátká zastávka, kterou najdete na stejném místě jako akvárium. Jsou zde všechny možné osobnosti od sportovců přes zpěváky a herce až po malíře či vědce. Svoji podobiznu tam má například i Schumacher, Vin Diesel, Katy Perry nebo třeba Salvador Dalí. Některé z nich jsou hodně povedené, skoro jako živé - například zesnulá anglická královna Alžběta II. nebo Mozart. Jiné se z mého subjektivního pohledu už tolik nepovedly - například nechápu, proč podobizna Daniela Radcliffa, přímo v kostýmu Harryho Pottera, vypadá spíš jako žena. Podobizna Marilyn Monroe má pro změnu poněkud baculatější obličej, takže mi připomíná spíš Halinu Pawlowskou… Ale rozhodně jsme si to užili. Můžete se vyfotit i s filmovými postavami, jako jsou pan a paní Smithovi (Brad Pitt a Angelina Jolie - přičemž Angelina si není podobná tolik jako Brad) nebo Jack Sparrow. A v neposlední řadě nezapomeňte zapózovat u přepážky 9 a 3/4 a svého vlastního vozíku, který si s sebou vezmete do Bradavic.

V tomhle komplexu se toho ale nachází mnohem víc - také například Reptile ZOO - Wild Park, kterou jsem ale tentokrát vynechala, protože jsem si podobné místo dopřála loni a tady bylo navíc hodně malinké a drahé. Ale také třeba Snow World and Ice Museum, které je prý ale bohužel bariérový, takže jsem měla smůlu - vy třeba nemusíte!

Mustafa Kemal Atatürk je zakladatel Turecké republiky, který kromě toho, že má v Antalyi svou vlastní písečnou sochu v Sandlandu (kde jsme byli loni), má i své vlastní muzeum. Tohle místo je zdarma. A není to jen tak obyčejné muzeum. Je to totiž dům, ve kterém Atatürk při návštěvě Antalye pobýval. Najdete tam jeho osobní věci i fotografie. Celé to má působivou duchovní a historickou atmosféru - včetně nábytku, jímž jsou zařízené jednotlivé místnosti. Na začátku návštěvy vám v přízemí navíc pustí krátký film, který je zaměřený na politikovy návštěvy v tomto městě. Je to jedna z hlavních osobností moderní turecké historie a právě proto mě zároveň překvapilo, v jakém stavu muzeum mimo exponáty najdete - výtah do druhého patra je totiž rozbitý (nebo alespoň byl v době naší návštěvy), stejně tak jako automat na magnetky s jeho podobiznou. Asi chápu, že pro turecké obyvatele je zachování domu samotného a exponátů mnohem důležitější než nějaké suvenýry. Ale i tak mě to překvapilo, vzhledem k tomu, jaká je to pro Turky ikona. Ovšem jinak… je krásné vidět, s jakou péčí o jeho památku pečují. I k nám byl personál velice milý.

Za návštěvu určitě stojí i další dvě velice známé dominanty města, a to Hadriánova brána - byla postavena na počest římského císaře Hadriána, který město navštívil v roce 130 n. l. Kamenná brána byla dokončena roku 140 n. l. V průběhu staletí se zanesla zeminou, znovu odkryta v původní podobě byla roku 1817, kdy se stavělo nové opevnění kolem centra. Impozantní stavba, kterou kupodivu obklopuje (a okupuje) armáda holubů…

A druhým místem je Hodinová věž - historická dominanta z roku 1901 (některé zdroje uvádějí starší základy z 13. století), která stojí na nám. Kalekapisi u vstupu do starého města. Postavena z načervenalých kamenů. Je považována za poslední zbývající z původních 80 bašt městského opevnění, s hodinami přidanými později - byly darem německého císaře Viléma II. Tyčí se do výšky cca 25 metrů – po rekonstrukci.

Za zmínku stojí také přístaviště, kde se můžete procházet podél moře a kochat se loděmi. A pokud se vám tam a zpátky nechce pěšky, můžete si kousek zkrátit panoramatickým výtahem. Ale pozor, občas se rozbíjí. Naštěstí ale stačí jen jít chvilku do kopce nebo z kopce podél silnice a výtah nepotřebujete. Mimochodem, v přístavišti se nabízejí projížďky lodí. Možná jich příště využijeme.

Jako zajímavé místo mi přijde i Beşşehitler Park, který je věnovaný letecké nehodě vrtulníku, při níž zahynulo hned několik policistů. Není nikterak velký a v zimě ani nikterak zajímavý, ale je to místo, kde se psala novodobá historie Turecka, speciálně Antalye, i když jde jen o menší událost.

Ale pokud chcete víc dávné historie, mám pro vás ještě trojici z odvětví sochařského umění, která stojí za povšimnutí. Socha krále Attala II. Filadelfa, který založil město Antalya a pojmenoval ho po sobě kolem roku 150 př. n. l. - dnešní jméno města se z toho vyvinulo časem.

Nebo třeba také velmi důležitý Památník národního vzestupu - Mustafa Kemal Atatürk na koni, obklopený lidmi, kteří symbolizují jednotu a vedení - oslavuje jeho vzestup k moci a založení Turecké republiky.

Zmíním i jezdeckou sochu seldžuckého sultána Gıyaseddina Keyhüsreva I.

A na závěr - ikonickou drobností, která nám sloužila spíš jako milý selfie point, je také nápis I love Antalya, u kterého jsme se schválně fotili jak první, tak i poslední den našeho pobytu. Je to hezká připomínka dovolené.

Tak co? Které z těchto míst byste rádi navštívili vy? Které vás naopak vůbec neláká? Mimochodem, věděli jste, že spřátelené české město s tureckou Antalyí je Příbor a městská část Praha 6?