Co se Sacharin honí hlavou

Je léto. Čas výletů a dovolených. A pokud je to na delší dobu (ale stačí i jedna noc), zpravidla si někde musíte zajistit střechu nad hlavou. Přiznám se že, do letošního roku jsem měla to štěstí, že jakmile byl potřeba nocleh, jiní to za mě zařídili sami. Mám kolem sebe pár výjimečných lidí. Letos je to ale jinak. Nejenom, že si ubytování hledám sama, ale během posledních pár týdnů už dokonce třikrát. Protože letos to není jedna velká, nýbrž několik malých dovolených. A zjistila jsem u toho spoustu věcí… Jako první to, že sehnat bezbariérový hotel pro elektrický vozík není žádná sranda.

V dnešní době existuje taková fajn stránka. Jmenuje se booking.com. Pro nalezení hotelu a rezervace ideální. Ale předpokládám že nebude jediná a má nějakou konkurenci. Každopádně zůstaneme teď u ní, jelikož jsem na ni zvyklá… Kromě toho, že zde najdete hotel a vytvoříte rezervaci, můžete si samotné vybírání usnadnit něčím, co se jmenuje filtr. A v tom filtru můžete zaškrtnout položku - s bezbariérovým přístupem. Víte, jak jsem byla nadšená? Říkala jsem si: super, prostě zaškrtnu požadavky a pak už si jen vyberu. Krása! V tu chvíli jsem vážně byla naivní.

Můj plán vypadal asi takhle: beru s sebou električák, takže velký pokoj. Prostě si pohlídám, kolik bude mít metrů. Tady v tom hotelu je pokoj pěkný, ale malý? Ok, podívám se, co mají většího, nějaký delux, a bude to. Jenže… Hotely chtějí za větší pokoj více peněz samozřejmě. A snaží se to zákazníkovi „vynahradit“ pocitem útulnosti a většího komfortu. Co to znamená? Víc krámů uvnitř. Tady barový pult, obří květináč s kytkou, tamhle šoupneme dvě křesílka. Takže, i když máte pokoj reálně třeba i o 15, 20 m³ prostornější, ty věci onen prostor zaplní. A z fotek máte najednou pocit, že ani tam se električák nevejde. Protože se budete muset protahovat mezi tím vším kolem. A to pro pohyb lidí s handicapem není pravé ořechové.

Navíc většina hotelů posuzuje bezbariérovost svých prostor podle mechanických vozíků. A ty jsou samozřejmě menší, většinou skladnější a lehčí… Takže potřebují (nejen) v pokoji úplně jiné proporce. A dá se s ním překonat i nějaký ten schod… Odpovědní lidé taky počítají s tím, že budete mít s sebou doprovod. Takže například prudká rampa jim nevadí (často ani netuší, že je moc prudká), on si s tím doprovod přeci nějak poradí (mluvím obecně ne o konkrétním hotelu. Všude, kde jsem byla, se chovali úžasně, i když tam třeba nějaký ten nedostateček byl). Tudíž, když jste potom sami a na elektrickém vozíku, zjistíte, že pro vás hotel bezbariérový vlastně není…

Nicméně jakmile se proberete nabídkou pokojů a konečně něco vyberete, můžou se stát dvě věci. Zaprvé: z hotelu, který se prezentuje jako bezbariérový, začnou padat informace (po té, co jim pro jistotu zavoláte samozřejmě), které tuhle image popírají. Jak o sobě může hotel tvrdit, že je bezbariérový, když má velikost vstupních dveří do hotelu cca 58 cm, takže se tam sotva minule prolezl mechaničák? A málem ani on ne. Můžete namítat, že je to jenom jedno křídlo těch dveří. Ale když to mají takhle vyzkoušené, předpokládám, že jim to minule nešlo otevřít? To se u těch pantů na dveřích občas stává… Navíc tam mají takzvanou virtuální recepci, takže pokud tam opravdu nepůjdete s doprovodem, který by byl dost vysoký a šikovný na to, aby dveře otevřel, nebo zrovna někdo nepůjde kolem, nikdo vám tam nepomůže dostat se dovnitř. A vy sami si druhé křídlo uvolníte těžko. V těchto případech nikdy nevím, jestli mám být ráda, že se aspoň snaží... nebo naštvaná, že se prezentují dost vzdáleně skutečné realitě.

Ta druhá věc, co se vám může stát, je, že do hotelu zavoláte s tím, že jste invalidní a ještě než se stihnete nadechnout k tomu, jaký byste chtěli pokoj, vám začnou vyprávět, že pro hosty na vozíku mají úplně jiné pokoje, které ale na bookingu samozřejmě nejsou vidět. V první chvíli máte radost, že myslí na lidi jako jste vy. Na druhou stranu vám pak dojde, že celý ten čas, co jste právě zabili složitým vybíráním a hledáním, vyletěl oknem. Vrací vás to na start. A vy se musíte znovu rozhodovat. To horší je, že tentokrát vůbec nevíte, jak ten pokoj vypadá. Bude mi vyhovovat? Neposuzují jeho vhodnost zase podle mechaničáku? Jsou tam pro električák dost široké dveře? Pokud má pokoj chodbičku, neblokuje samotný vchod do pokoje pro vozík třeba „šikovně“ vestavěný botník? Kolik je tam nábytku? Jak je velká postel? Kde všude jsou zásuvky? Samozřejmě se na to všechno můžete doptat. Ale občas vám na otázku odpoví i slovy – já nevím, já to zjistím, já myslím, já vám to napíšu… a to trvá. A zdržuje vás to… Nutno podotknout, že ve většině případů jsou ty pokoje pro vozíčkáře skutečně vyhovující. Alespoň ty, ve kterých jsem byla. Ale jednou se mi stalo, že nás z klasického pokoje přešoupli s kamarádkou vítězoslavně do pokoje pro vozíčkáře, jakmile se jim uvolnil. A my zjistily, že ten předchozí nám vlastně vyhovoval víc… Protože tady byla postel situovaná tak, že do ní přelezu pouze, pokud si stoupnu k jejím nohám. Protože z boku k ní vozík správně nenatočím. A ona byla docela dlouhá, takže přelézat pak přes ní až k místu, kde máte mít hlavu, bylo nepraktické a zbytečně náročné.

Což nás volně přivádí k tomu, že lidé kteří zaškrtávají, že svůj hotel považují za bezbariérový, často nemají s invaliditou zkušenosti. Můžete mít všechno teoreticky domluvené, můžete se na všechno doptávat. Jenže pak dorazíte na místo. A teprve tam zjistíte, že jejich bezbariérovost může být ve výsledku nedostatečná, diskutabilní… Přijdete například do hotelu, kde vám sice odpřisáhli, že mají výtah, ale vy na místě zjistíte, že je tak malinkatý, že kdybych neměla odnímatelné části vozíku a neuměla se trošku scvrknout, tak se tam vůbec nevejdu. Nehledě na to, že váha vozíku způsobovala, že se v patře vždy kabina zastavila trochu pod patrem a bez pomoci bych se nevyškrábala ven, jelikož mi kola hrabala na místě… Nebo přijdete do hotelu, v jehož v hale vede k výtahu tak prudká rampa, že kdybych neuměla zvednout podvozek vozíku, ani na ni nenajedu, protože drhnu podnožkami o podlahu. Která je tak prudká, že bez pomoci ochotného personálu, bych se neodvážila ji sjet dolů… Na druhou stranu samozřejmě je lepší dělat něco než nic. A když je hotelový personál ochotný pomoct, dá se přivřít oko… Jen to ale ukazuje, že k symbióze lidí s handicapem a většinovou společností nám chybí ještě slušná cesta.

Jak tedy hotel najít co nejrychleji? Použijte vyhledávač hotelů a zaškrtněte bezbariérový přístup. Dopředu zběžně prolétněte nabídku a pokud jedete s električákem, opravdu počítejte s dražšími a většími pokoji. Dopodrobna to ovšem nezkoumejte a nelavírujte, jestli by to šlo, nebo ne. Jenom vytipujte, co se vám líbí, i když se vám tam něco nezdá, nebo si něčím nejste jistí. Pak zvedněte telefon a nechte se překvapit, co vám řeknou. Následně si sbalte kufr. A přes všechny sliby na místě počítejte se vším. Berte každý nový hotel jako zážitek a informaci. Příště už budete vědět.