Co se Sacharin honí hlavou

Na čas jsem se odmlčela. Mohly za to jednak zdravotní indispozice, jednak nepřístupnost k internetu. Tyto dvě nucené odmlky navíc způsobily, že jsem pocítila nutkání pauzu dobrovolně protáhnout a odpočinout si. Díky tomu jsem mimo jiné měla čas na ostatní a nové věci, o kterých třeba jednou budu psát. Ha!

Teď už ale k tématu. Téma týdne na Blogu.cz je téma týdne „Nejsem tím, kým mám být“. Zcela automaticky se mi vybaví kosmetika a líčení. Už o tom bylo napsáno dost článků, ale ruku na srdce – nestačí to. V módě je sice tzv. přirozené líčení, ale mám pocit, že hlavní problém make-upu to neřeší. Nemám totiž nic proti výraznému líčení. Na večer, na akce… Vypadá to hezky. Výrazný, nebo přirození „look“ - chybička je dle mého názoru jinde. A to v množství produktů, co na sebe ženy patlají. Protože:

1. sebepřirozenější look může působit uměle, pokud přeženete množství, nebo splácáte moc produktů najednou,
2. sebelépe vypadající a přirozenější look se zbytečně komplikuje přidáním nadbytečných produktů (př.: je absolutně zbytečné používat make-up, BB krém, bázi a korektor najednou – obzvlášť pokud si vyberete dobře a vámi vybraný produkt má adekvátní a dobré krycí schopnosti. Další hloupostí je například kombinace rozjasňovače a rozjasňujícího krému, pudru atd. Když vyberu jeden kvalitní produkt, proč plácat další? Větší pecka ještě bývají dva až tři rozjasňovače zaráz),
3. uvědomme si, že čím více produktů použijeme, tím více zatěžujeme pleť a mnohdy fakt zbytečně – viz. bod B. Teď nám to vadit nemusí, ale v pozdní čtyřicítce uvidíte tu kalamitu a budete kupovat čím dál víc a dražších pečujících prostředků, abyste napravili škody.

To, že je daný výrobek zbytečný, je doložené i faktem, že když někdo používá BB krém, jiný ani neví, co to je, a bez problému se nalíčí i tak. Prošla jsem jako základ článku dost make-up tutoriálů na Youtube a vyplývá z toho, že minimalismus je reálný a vhodný. Většinou, když na sebe videoblogerka nanese první líčidlo (převážně make-up), říkám si, proč u toho nekončí? Byla by hezká i tak. A přirozenější. Čím víc vrstev si napatláte, tím méně jste to vy. Ať jsou odstíny přirozené, či ne.

Pak „nutně“ potřebujete bronzer, jelikož vám pod nánosem líčidel zmizí kontury obličeje. Nečekaně. Jenže mě výsledný look stejně přirozeností nevoní. Nenalíčený člověk takové výrazné kontury nemá (sebeslabší je prostě vidět).. A tvářenka? Kolik žen má přirozeně červené, až růžové tváře? Málokteré. Tak proč je nutné mít tvářenku, když přirozeně se naše tvář obejde bez výrazných lící? Kvůli trendům? Jak jinak. Heh.     

Obočí je kapitola sama pro sebe. To mě irituje ze všeho nejvíc. Módní diktát jde v tomhle z extrému do extrému. Před pár lety bylo moderní ultra tenké. Vzpomínáte? Každý, kdo měl běžné průměrné obočí, byl považován za neandrtálce s „brežněvem“ = nepěkným tlustým hustým obočím. Spousty žen toho litují, protože ho vytrhaly a už nenarostlo. Někomu to sedí, u jiných katastrofa. Ale klid. Nyní už ultra tenké obočí snad vůbec nepotkáte. Zvláštní, jak se to lidem nejdřív fanaticky líbí a nakonec u toho nikdo nezůstane. Lidi jsou ovce. A tak pro změnu malují obočí tužkou na obočí. Pořádně výrazně. V mnoha případech je efekt podobný brežněvu. Velké, tlusté, výrazné. Proč? Když jsem přemýšlela, co mi to připomíná, napadly mne – bez urážky – indské ženy. Některé mají takto přirozeně výrazné obočí. Důležité je ovšem to slovíčko přirozeně. Ne každému ale tento typ obočí sluší (jako se vším). Pro mě navíc zásah do obočí tužkou narušuje vzhled tak, že to vypadá namalovaně, nebo nalepeně. A přitom mají holky tak krásné obočí… Těším se, až tenhle trend skončí. Anebo ne? Bůhví co přijde potom.

Co tím chci říct? Nepodléhejte módnímu diktátu. Věnujte se tomu, co vám sluší a cítíte se v tom dobře. To, co je dnes IN, zítra bude OUT, to, co je dnes  OUT, bude zítra IN. A když budete mít štěstí, budete první, kdo je IN. Hihi. Už jsem například psala, že jsem měla na hlavě ombré v době, kdy žádné ombré nebylo. A jak mě lidi kritizovali! Diktát obočí mě navíc minul úplně. Netenčím, nekreslím. Teď mám vlastně štěstí – moje je přirozeně výrazné a husté. Tedy nemám. Malovaný efekt tužky chybí. Nevadí. Já mám svoje obočí ráda. Jen ho vytrhávám tam, kde srůstá. To se mi nelíbí. Mně osobně. A kašlu na společnost. Až to bude IN, třeba příště, trhat budu dál.     

A v neposlední řadě – méně je někdy více. Zredukujte počty patlátek. Budete vypadat dobře i tak. Rozmyslete si také, který výrobek je nutně potřeba a co, můžete obstojně nahradit něčím jiným už doma používaným. Fixátory na oční stíny? Hloupost. Zafixovat můžete obyčejným pudrem, který už většinou beztak na obličej používáte. Ať už na fixaci make-upu, nebo zmatnění. A rozjasňovače? Celý ten trend mě obecně štve, dřív to nebylo, ale dá se to taky nahradit. Stíny například. Anebo už zmíněnými rozjasňujícími make-upy s dvojím efektem. Někdo nepoužívá rtěnky a vystačí si s konturovací tužkou. To bych ale osobně doplnila balzámem kvůli výživě. A tak dál…

Redukujte. Bude do dobrý. A vážně -  musíte i v rámci přirozeného líčení vypadat tak, jako byste právě slezly z červeného koberce? Obyčejná holka vedle vás pak vypadá nemocně, vyblitě až ošklivě. A má možná mindrák. Na deset sekund. Než si připomene, že to, co vidí, může být po sundání líčidel stokrát horší než ona. Že vůbec neví, kdo se pod tím vším skrývá. Ale ona ví, kým je. I její přítel to ví. Zamiloval se do ní, nikoli do zamaskovaných nedokonalostí pletí, skrytých kruhů pod očima, opticky zvětšených očí, nalepených řas, růžových lící tvářenky a opticky plnějších rtů… Zní to šíleně jen mně?

Chudáci chlapi. Doba je taková, že tvrdíme, že na vzhledu nezáleží. Lžeme. Záleží a je to přirozené. Nestydím se za to. Nejde však vyloženě o to, aby se vám člověk líbil očima, ale aby vás tzv. přitahoval. Přitahovat nás nečekaně mohou i lidé, co nejsou náš typ, jak se říká. Nebo nás nepřitahují objektivně hezcí lidé. Ale zjistíte to až při osobní setkání. Ach ty feromony. Ty hledají opačnou DNA k té naší, aby bylo silnější potomstvo. Napadlo vás někdy, že když se opticky vylepšíte a upravíte, bráníte mužům najít tu správnou partnerku? Zamilují se do iluze. Není to fér.

Umírněte a buďte skutečně přirozené. Buďte tím, kým máte být.

Jak je to u mě?

Často chodím nenalíčená. Pokud jsem doma, tak z 80%. Pokud jdu ven, záleží kam a na množství času. Většinou si vystačím jen se spodními černými linkami, protože bez nich mám pocit, že jsou oči divné a nevýrazné. Jen s nimi. Jestliže mám náladu a víc času, přidám tekutý make-up smíchaný s hydratačním krémem.  Toť celé. A ten make-up stejně jen proto, že mám nedokonalou pleť. Pokud by byla čistá a bez pupínků, nepoužívám ho.

Když je to líčení večerní přidám stíny, rtěnku, někdy i řasenku - lehce. Spíš aby obarvila řasy, než něco dělala. Tím končím. Málokdy fixuji pudrem, ale to spíš ve chvílích s kamarádkou. Vlastní nemám. Ale uznávám, že v dohledné době si chci opatřit fixační sprej. Jen pro jistotu. A beru ohled i na konturku. Možná časem jo, ale nutně ji nepotřebuji. Ale chápu účel.

Když to spočítám – make-up, tužka, rtěnka, stíny, řasenka (a málokdy vše najednou). Jsem kompletní a spokojená. Netratím majlant. A když chci, koupím i dražší. Není toho tolik, tak to nezruinuje. A nemám deset druhů od všeho najednou.

Zkuste to i vy. Přirozenost je umírněnost. Aspoň za mě. Nemusíte vynechávat tvářenku, pokud je máte rádi, ale třeba nenoste tužku, nebo vynechte korektor… Buďte sami sebou.