Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chci být víc než to, co právě jsem

Vždycky chci být víc než to, co právě jsem.

Původní publikace: 3. 12. 2017

Je to prosté. A nikoli arogantní, či věčně nespokojené, jak by se na první pohled mohlo zdát. Každý den žiju s jednoduchou připomínkou toho, že žijeme jen jednou. A tak se ten život snažím prožít, ne přežít. Snažím se každý rok nějak motivovat, naplňovat. Ať už je to plán, že letos konečně navštívím Karlštejn, zajdu do divadla, nebo koupím CD Chrise Younga. (Pozn.: Letos jsem nic z toho neudělala, ale za to jsem poprvé byla na halloweenské párty, raftech a zařídila si OSVČ.) Měla bych možná říct, že nesedím doma s tužkou a násilím něco vytvářím. Spíš kalkuluju, co by letos teda šlo, a skáču po příležitostech. A když nějaký nápad najednou zrealizovat nejde, tak prostě nejde no. Třeba jindy. Zatím se budu muset zaměřit na něco jiného. Ohledně těch příležitostí zas neskáču po všem. Jen po tom, co mě zaujme, ačkoli by mě to nikdy předtím samu o sobě nenapadlo. Jako třeba modeling. Já nikdy, nikdy nesnila o tom, že budu modelka. Ani mě nelákalo vytvářet si portfolio a obrážet konkurzy. Takže bych to nikdy nedělala. Ale když za vámi přijdou a řeknou - a hele, nechtěla bys... - napadlo mě, proč to jednou nezkusit. A neprožít. Nikdy nebudu prezidentka USA, zvěrolékařka, nebo archeoložka... Je toho spousta, co nikdy nebudu moct být. Ale proč z toho jednoho života nevytěžit maximum? Proč nebýt, tím čím můžu být. Když je to docela zajímavý nápad a mě to láká.

 

Ono to teď trošku vypadá, že nedělám nic jiného, než že něco dělám. To není úplně pravda. Umím o víkendu zalézt do postele, k sobě čokoládu a koukat na seriály. Člověk potřebuje odpočívat. Jde hlavně o to, aby byl šťastný, ale neodpočíval zas až moc. Takže pokud budu v sobotu odpoledne šťastná, jakmile si pustím Dobroty (záznam) a otevřu flašku vína, proč ne. Ale v pondělí pravděpodobně vstanu a půjdu se obohatit na nějakou besedu. (Ne každé pondělí jsem nutně v práci. Kdybych byla, jdu na besedu po směně, nebo jiný den.)

 

Totiž to obohacování - chci být víc, než jsem teď - netkví nutně v tom se nějak zušlechťovat a vzdělávat, ale opravdu jen v tom - prožiju něco nového. Ať už ochutnáte žabí stehýnka, nebo vlezete poprvé na horskou dráhu (já bych tam nevlezla, já bych zvracela, tudíž je zbytečné toto negativní obohacení), všechno se počítá. Dokonce i to, že si koupíte to, co jste tak dlouho chtěli.

 

Celé to poselství je strašně jednoduché. Chtějte být víc, než právě jste, abyste prožili život naplno. Dělejte si radost. I kdyby pitomým čokoládo-banánovým kusem dortu. A buďte šťastní. Vždyť žijeme jen jednou. A na tohle nechci zapomenout ani, až mi bude 80. Protože to už možná smrtka bude číhat za rohem, ale možná taky ne, a mě by čekalo x let smutného čekání na smrt. Takže pokud mi to mozek dovolí, i v těch 80 se budu snažit mít ze života maximum. I kdyby to znamenalo sedět u okna, pít čaj a blogovat. Jen být šťastná.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář