Konec Centra Kociánka?
Tenhle text bude vycházet ze článku publikovaného na Seznam Zprávach dne 29. 11. 2023 a týká se situace v Centru Kociánka. Doporučuji přečíst tady. A je smutné, že od jeho publikace uběhlo už pět měsíců, a v podstatě se vůbec nic nezlepšilo. Navíc se zdá, že situace spíš zhoršuje.
Centrum Kociánka je státní příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Cituji z jejich stránek, když řeknu, že jejich posláním je: „prostřednictvím moderního pojetí odborných sociálních a zdravotních služeb, pokračovat v tradici ucelené rehabilitace dětí i dospělých se zdravotním postižením – v jejich podpoře ve vzdělávání a zapojení do společnosti.” (Je tím myšleno postižení fyzické i mentální.)
Konkrétně brněnské pracoviště poskytuje služby týdeního stacionáře, denního stacionáře, odlehčovací služby (to znamená krátkodobé pobyty), chráněné bydlení, sociálně-terapeutické dílny, domovy pro osoby se zdravotním postižením, zdravotní služby a stravování.
A tohle všechno je teď v ohrožení, protože více než třetina pracovníků napsala stížnost na ředitele Centra Kociánka. Stěžují si na špatnou komunikaci, mlžení, lživé informace nebo rozporuplné informace různým směrem. Taky špatné investice a rozstříštěnou a stále se měnící strategii rozvoje Kociánky. (Mluví pravdu – spousta nápadů se s velkou slávou zrealizovala a hned zase rušila.) Nemluvě o pronájmu některých budov třetím osobám.
Když jsem si pročetla komentáře pod článkem pana Tomáše Svobody, našla jsem takové, co toto počet stěžujících si bagatelizovali - je to přeci jenom třetina zaměstnanců. Na druhou stranu uvědomme si, že spoustě lidem se prostě nechce do konfliktu, i když si třeba myslí to samé - raději mlčí, třeba i proto, že se bojí o práci. A tomu zbytku může být nastalá situace prostě jen jedno, všichni lidé nejsou empatičtí. Však tam dodnes pracují lidé, kteří dokážou z pusy vypustit (a nebyl to tentokrát pan ředitel), že práce u počítače není práce. A zruší proto počítačovou sociálně-terapeutickou dílnu (ve které se takový uživatel podle svých schopností učil nejenom praktickou práci s počítačem, ale i tu teoretickou – do které patřila třeba i beseda o bezpečnosti na internetu.) Jestli tohle je podle někoho k ničemu… A to v dnešní době… Navíc se tam nacházeli i klienti se špatnou motorikou, pro které jsou činnosti v jiných dílnách (třeba šití, nebo keramika) mnohem náročnější, ne-li nemyslitelné… To jen tak na okraj, abychom pochopili, jeden z důvodů, proč počet podpisů tvoří “jen” třetinu.
Ale podle mě ani ta není málo. Podepsala bych tu petici také, kdybych bývala mohla. Neberte to na lehkou váhu. Opravdu se tam děje něco velice podivného. A o budoucnost Kociánky se nejenomže bojím (už dlouho), začínám si myslet, že pod stávajícím vedením přichází její konec.
Od půlky února loňského roku se čeká na vyjádření ministerstva. Jestli konečně nějaké přišlo netuším, ale v době, kdy vznikl článek na seznam zprávách, tedy na podzim loňského roku, tomu ještě tak nebylo. A vzhledem k tomu, že situace se podle mých informací nijak nelepší, (někteří uživatelé naopak dostali informaci, že si mají hledat jiné zařízení) to moc na nějakou nápravu nevidím.
Ovšem, abych byla férová, nedomnívám se, že za postupný rozklad Centra Kociánka může svévolně sám pan ředitel. Věřím tomu, že on jenom plní rozkazy shora a že se politici prostě rozhodli Kociánky zbavit. Že opravdu plní jenom něčí vůli. Sám se na to v článku několikrát odvolává. Znáto to, když do firmy nasadí někoho, kdo má za úkol ji položit, aby to tam potom mohli zavřít? Celou dobu, co jsem tam osobně byla součástí centra, to na mě tak působilo. Tedy od té chvíle, co to začalo jít z kopce, což nebylo hned. Jde ale o to, jestli ho to omlouvá? Asi bych neměla žaludek na to, likvidovat zařízení, na kterém je závislých spousta tělesně i mentálně handicapovaných lidí. To bych si radši našla jinou práci. A otázkou také zůstává, zda by výměna vůbec ředitele pomohla, pokud rozkaz o postupném rozkladu Kociánky přišel zhora. Jak zařízení zachránit?
V článku se také uvádí, že částečným viníkem nastalé situace může být i současný trend deinstitucionalizace. A snaha poskytovat handicapovaným lidem jejich služby mimo institucionální zařízení, tedy doma. Proti něčemu takovému v zásadě vůbec nic nenamítám, naopak. Jenže je tu to b)…
Když chcete likvidovat podobná zařízení, musíte mít dostatek lidí, kteří zajistí peči těm, co tam doteď žili a pobývali. A já už v minulém článku psala, jaký je problém sehnat osobní asistenci. A když rozpustíte instituci (nebo klientům řeknete, ať jdou o dům dál), kdo jim tu péči zajistí?
A je tu ještě to c). Spousta těch klientů je na ústavní péči zvyklá. A ta je prostě jiná, než běžný život. Organizuje vám to čas, koníčky, jít k někomu na návštěvu může znamenat i pokecat s tím, kdo je zrovna poblíž. Věci jako platit složenku za elektřinu, dojít nakoupit… To v některých službách nemusíte vůbec řešit. Běžný život, tak jak ho známe my, je může děsit. A já s takovou klientkou mluvila. Takže není tak jednoduché najít si bydlení a žít, pokud Kociánka skončí. Ani v podobném zařízení, co když budou mít plno? Nebo je to příliš daleko? Vím, že trochu předbíhám, ale dovolte mi to, snažím se nastínit, jak nepříjemné dopady by úplný rozklad Kociánky měl a začíná mít…
Vtipná, ale pochopitelná (přece se neshodí) mi přijde reakce pana ředitele na celou medializaci kauzy, protože řekl, že ho celá situace mrzí. A že je škoda, že za ním zaměstnanci nepřišli a neřešili to nejdřív s ním osobně (já mám dojem, že se snažili, ale on je spíš neposlouchal), než s tím šli za zřizovatelem a do médií. Pobavilo mě to proto, že si úplně umím představit situaci, jak přijdete za šéfem, řeknete mu něco jako: „Pane řediteli, nemám vás rád a myslím si, že tu nemáte co dělat. Protože vše, na co sáhnete, skončí špatně. Vaše vedení je plné lží a fabulací. A já vám to přišel říct, abych s tím nemusel na ministerstvo. Tak co s tím uděláme? Nebo mi dáte na zítra volno, abych tam skočil?“ A on na to s klidem odpoví: „Ježišmarja, sedněte si, chcete kávu? Já jsem vůbec nevěděl, jaké ve vás dřímají pocity. Pojďme si o tom popovídat. A když nic nevymyslíme, zvážím výpověď. Ještěže vás mám! Co takhle zvýšení platu?“ Spíše bych to viděla na vyhazov. Ale jako chápu, co jiného měl říct?
Prý mají zaměstnanci pouze strach ze změn… Houby. Mají strach o klienty i o práci. A oprávněně. Vše, na co si stěžují, se tam reálně děje. Je mi z toho jenom smutno a zle. Vidím dějící se katastrofu, ale nemám tušení, jak zabránit tomu, aby se děla dál. Tak alespoň sdílejte a dejte najevo, že vám budoucnost Centra Kociánka není jedno. Mně není.
Článek se skládá z mně dostupných informací a subjektivních pocitů i zkušeností. Nesnaží se nikoho urazit, ani očernit, jen vyložit situaci tak, jak se mi jeví. A zároveň podpořit stížnost zaměstnanců. Kéž bych se mýlila. Ráda bych se mýlila. Kéž by už byla situace jiná… Mám na Kociánku spoustu krásných vzpomínek jako krátkodobý uživatel i jako dlouholetý pracovník. A přála bych jí, aby mohla oslavit dalších sto let…