Co se Sacharin honí hlavou

Máme po Vánocích. Jenže ve mně ještě trochu té sváteční nálady zůstalo. Umocněné tím, že jsem v neděli pročítala články na Téma Týdne Blogu.cz „Pod stromečkem“. Narazila jsem tam na informaci, kterak se kdo vymezuje proti Santa Clausovi, Ježíškovi a kdo vlastně nosí dárky…

Víte, jsem ryze Ježíškovská. Taky patřím k těm, kteří nemají rádi přejímání Santa Clause. Nemám však nic proti němu samotnému přímo. Jde mi o to, že se domnívám, že každý by si měl ponechat svou tradici. Mají jakési osobité kouzlo. Byla by škoda nechat je zmizet a převálcovat vousatým tlustým pánem v červeném obleku. Nemá v sobě totiž o nic víc výjimečnosti a magie než všichni ostatní. Mimochodem věděli jste, že jeho červený kabát má na svědomí kampaň Coca Coly, která ho kdysi navlékla do firemních barev v rámci reklamy? A že KFC zas může za to, že je jejich proklatě dobré kuře vánočním pokrmem v Japonsku? Tomu říkám síla marketingu...  

Paradoxem je, že Ježíška si vůbec nepředstavuju tak, jak by měl podle všeho vypadat. Má totiž jít o to samé Jezulátko narozené na seně obdarované mimo jiné třemi králi. Ono dárky dostalo a teď je dává jiným. Promiňte, ale představa, že mi otevřeným oknem (podle tradice) nosí dárky miminko/dítě, mi přijde hodně absurdní a divná. Taky můj morální apel křičí cosi o zneužívání dětské pracovní síly. Co to je za sváteční tradici, když má miminko/dítě, které sotva rozumí světu kolem sebe dřít každý rok a tahat všem dárky, místo aby sedělo doma, bylo opečovávané rodiči a koukalo na pohádku - pěkně v teple. Leda, že by se počítalo s tím, že z Ježíška už je dávno dospělý starý chlap, co vykonává každý rok své poslání. Jenže má vánoční a náboženská postava povoleno vyrůst? Nebo se automaticky vyvodilo, že z Ježíška nám vyrostl Ježíš Kristus a nosí dárky on sám? Těžko říct. A už se to tu pomalu mění v náboženskou debatu. Pravdou ale je, že představa třicetiletého vlasatého hipísáka (ono tak na mě Kristus působí), jak mi leze oknem do bytu a dává dárky, mi přijde daleko stravitelnější. Však je to zdravý chlap v nejlepších letech, ne?

Samozřejmě si reálně uvědomuji, že Ježíšek neexistuje, (existuje děti, ale když jste dospělým, tak nějak se čeká, že na něho přestanete věřit. Ale to já jen tak naoko. Pšt) ale kdyby existovat měl, jeho křesťanská podoba se mi absolutně příčí. U nás doma se velice často operovalo s tím, že nikdo vlastně neví, jak Ježíšek vypadá. Ale tak nějak se zapomnělo dodat, že předobraz má právě v dítěti Josefa a Marie. Představovala jsem si kdeco – od dospělého chlapa po staršího dědečka, ale dítě? Když jsem tenhle detail zjistila, byla jsem hrozně zklamaná.  Už tehdy se mi ten nápad s Jezulátkem jednoduše nelíbil. Dítě má být s mámou a ne nosit dárky. Proto i pro mé děti, nikdo nebude vědět, jak Ježíšek doopravdy vypadá. Nezapomenu však podotknout, kde se ten nápad vzal. A že jestli se jim to také nezdá, nevadí, určitě někde nastala chyba v interpretaci. Třeba shoda jmen. A ten vánoční Ježíšek nemá s Ježíšem vůbec nic společného. Páni historikové to možná pěkně popletli a připisují synu Pána Boha zásluhy za něco, co vůbec nemá na svědomí. No jo, když on se ten den narodil a stala se z něho taková celebrita… To se snadno zapomene, že někde o kus dál sedí v baru jiný Ježíšek a připíjí zrovna Jezulátku na zdraví…  

Kromě toho, jak Ježíšek vypadá, jsem však řešila ještě jednu zásadní věc. Jak to sakra za jednu noc stihne? Má přece nosit dárky všem dětem. Dá se namítat typické – je kouzelný. Zpomalí čas, rychle se přenese… bůh ví. Ale co potom ti ostatní? Santa Claus a vánoční koza v Norsku? Ty představy jsou natolik rozdílné, že přece nemůže jít o stejnou postavu! Ačkoli dnes si říkám, že klidně nejspíš může. Dejte sousedům popsat zloděje a taky nastanou situace, že jeden popíše modrookého blonďáka a druhý si je jistý, že to byl černovlasý zelenoočko. Tak proč by z ruského Dědy Mráze nemohla vylézt italská čarodějnice Befana. Ono stačí jako příklad i Tichá pošta – na začátku zelený stůl, na konci žlutý slon. Ale já přišla s vynalézavějším řešením…

Představila jsem si rozdávání vánočních dárků jako rodinnou firmu. Aby se to všechno hezky stihlo, rozdělili si to logisticky na resorty a podělili se. Česko dostal Ježíšek, Anglii Duch Vánoc, Ameriku Santa Claus. Tam, kde je to z hlediska plánování ještě složitější, (čím to se mě neptejte, to byste našli leda v interních firemních dokumentech a k těm já přístup nemám) tam se o jeden úsek stará vícero postaviček. Například italské čarodějnici Befaně pomáhá chlap jménem Babbo Natale. A ani naše sousední Německo to nemá jednoduché… Navíc navázali prospěšnou spolupráci s organizací skřítků a spravují velkou chráněnou krajinnou oblast, kde sídlí vánoční krab známý v Polynésii, kůň ze Sýrie, či už zmíněná norská koza. Mají to prostě vymakané.      

A kdo nosí dárky vám? Co jste letos našli pod stromečkem?

Ať už je to, jak chce, ať ta firma existuje, nebo ne (s pobočkou na Severním pólu samo sebou), přeji všem čtenářům tohoto článku i mého blogu obecně krásný rok 2020. Moře lásky a štěstí. To ostatní pak přijde samo.

A přejte mi, prosím, dostatek času i inspirace, abych se k vám v tomto letošním roce vrátila s pravidelnější a novou náloží písmenek a odstavců, jak bych moc ráda učinila. Snad brzy na viděnou.

Vaše Sacharin  

Zdroje: tady a zde