Proč zbožňuji horké počasí
Původní publikace: 9. 6. 2018
A je to tady. Teploty stoupají, moje srdce plesá. Zdá se mi, že člověk tvor nevděčný. Většinu času nadává na "příšernou zimu", nebo "odporné vedro". Průměr, na který by nenadával, se děje - zdá se - pár dní v roce. Já mám jasno - volím si vedro. Proč? Protože i v tom dvacetistupňovém průměru mi bývá zima. Protože i ve dvaceti stupních v pohodě na tričko místo mikiny obleču zimní bundu s kožíškem. A je mi fajn. Někdy trochu víc teplo, ale lepší to, nežli zima. Proč? Protože 50 stupňů na španělském slunci je pro mě "odporné vedro". Ale nic, co by pár koktejlů s ledem nezpříjemnilo. Holt někdo má rychlé spalování tuků, já asi dobrou termoregulaci v teplejších podmínkách. Což opačně neplatí. Už jen při pohledu z okna na padající sníh se mi rozdrnčí zuby. A než bych šla ven, raději se zachumlám pod deku s teplým svařákem, pizzou a knížkou. Ach. Ideální zimní den.
Ale zpátky k teplu. Kromě toho, že ho pocitově tisíckrát lépe snáším, mi také vyhovuje rychlost a efektivita oblékání. Prostě šaty. Tričko a sukni. Nic složitého. Za minutu hotovo a můžu si jít česat vlasy. V zimě? V opravdu poctivé zimě se člověk nabaluje jako lední medvěd. Přehrabuje se ve svršcích, přemýšlí - jestli tenčí, nebo tlustší svetr, zda pod něj přidat mikinu, přibrat klapky na uši, jestli vyhrabat rukavice... Zvažuje materiál a kombinace, aby mu něco neumrzlo. Půl hodinu to klidně zabere. Soukáte se do toho, abyste se pomalu báli, kde natrhnete šev. Málokdy si připadáte sexy. Spíš jako Otesánek. Aspoň tedy já. Navíc všimli jste si, jak jsou v módě elegantní tenké svetříky? Efekt super, ale koho to zahřeje? Chudáka Nastěnku určitě ne a mě taktéž nikoli. Pořádný teplý svetr, který navíc vypadá dobře, aby člověk pohledal! Z tohoto důvodu mám stále v šatníku jednu růžovou mikinu. Nesnáším růžovou. Ale ona je opravdu teplá, jako jedna z mála. Přece se jí nezbavím tedy, že jo. A pod tu zmiňovanou černou koženou bundu s kožíškem naštěstí schovám všechno. Teplé počasí v souvislosti s garderobou jednoznačně vede.
Je taky známo, že teplé počasí a sluníčko má vliv na naši náladu. Když je pošmourno a deštivo, přibývá depresí, skepsí a celkové otrávenosti. Jenže komu se chce mračit při pohledu na blankytně modrou oblohu? Při pocitu, jak vám letní vánek cuchá vlasy? Když do nosu udeří vůně květů a vy si stonek utrhnete a dáte do vlasů? Vám se chce mračit? Pokud vám ovšem nikdo zrovna neumřel. Mně ne. Léto je život.
Překonejte letní únavu a běžte ven. Je kam. Jako houby po dešti vyskáčou zahrádky restaurací a jiných podniků. Což je hlavně pro vozíčkáře další skvělá letní zpráva. Zahrádka často znamená moct si posedět tam, kam se jinak na elektrickém vozíku skrz schody nedostanete. Samozřejmě i zahrádky jsou škodolibé a někdy bariérové, postavené na vyvýšených výtvorech, ale pojďme se radovat z toho, že jinde prostě jen před podnik švihnou židle a stoly a hurá. Neznám lepší odpolední pauzy v práci, než ty na sluníčku s gulášem někde na zahrádce. Nebo zasloužený podvečerní páteční půllitr piva s kámoškou. Miluju západy Slunce.
A že zapadá pozdě, netrápí mě přirozený respekt ze tmy. Jako člověk trpící problémy se spánkem trávím ve tmě dost času. Někdy je to příjemné, konejšivé, magické. Jindy méně pozitivní. Bujná fantazie se leká každého zvuku, vidí obludu v každém stínu, přes zavřená víčka nemůže dostát klidu, protože teď, teď se k mému krku určitě sklání Dracula... a tak jsem nucena ty oči opět otevřít. Takové noci stojí za pendrek. Ale v létě? Jestli se poštěstí, usnu ještě, než se setmí.
Nechat si zdát můžu třeba o letních drincích a opalování. Není to léto skvělý? Barevné osvěžující drinky jsou pastvou pro oči i chuťové buňky. A nemusí být nutně s alkoholem. Já moc ráda i nealko. Ale v zimě vezmu zavděk raději horkou čokoládou. Ty drinky k teplu tak nějak patří. Jako bonus se nemusíte bát, že se omylem opaříte. Ať už jazyk, nebo klín vlastní nešikovností. Ačkoliv pokud je vám opravdu velké horko, zkusili jste to už s horkým čajem? Nedělám si legraci. Já jeden zrovna dopila. Studený nápoj prý nutí naše tělo víc topit, tudíž je úleva krátkodobá a tělo proti tomu bojuje ještě větším zahříváním. Teplý nápoj by měl naopak tělo ochlazovat. Proč píšu "prý"? Inu nemám plechovou pusu. Nápoj nechávám teplotně klesnout na ještě nižší úroveň, než je obecně brána za již pitelnou. To ovšem znamená, že moje hranice mezi horké a vlažné je tenčí než průměrně bývá. Když to prošvihnu, mám smůlu. A já to za teplého počasí, nekecám, prošvihnu vždycky. Je to paradox, protože v zimě piju horký čaj taky často. Ale v létě jsem to ještě netrefila. (Ani dnes ne.) Zkuste to vy.
Jak tak přemýšlím - léto a teplé počasí celkově má jen dva nedostatky. Všemožnou hmyzí havěť, které se bohužel štítím a z té se žihadlem mám dokonce obrovskou fobii, a to, že jej brzo střídá období "už je chladno", "už je zima" a "doprčic to zase mrzne!"
Prostě miluju teplo a symboliku toho všeho, co se sice dá dělat i v jiných obdobích, ale to teplo k tomu ponouká. Táboráky. Koupání.. Mimochodem ke koupání. Miluju plavání, ale tak nějak se nikomu nepovedlo naučit mě plavat. Jenže já to tak zbožňovala s rukávky. Těch jsem se ovšem s přibývajícími léty vzdala. Osmnáctiletá holka a rukávky? Lidi budou blbě zírat. Vzdala jsem se jich i plavání. A maximálně si lebedila ve vířivce. Jenže teď mi to najednou chybí. Zbořit, nebo nezbořit konvence? Koupit, nebo nekoupit rukávky? A konečně být zas v bazénu jinak, než visící na krku (ex)příteli s výstražným: "Nenecháš mě utopit, že ne?" Ha. Někdo má mindráky z toho, jak vypadá v plavkách, já řeším rukávky. Originalitu to asi má. Ale dilema to nezmírňuje. Pff.
Stanování. (Ano, stanovala jsem i přes můj odpor k hmyzu. A klidně ne naposled.) Pikniky. Festivaly. (Měla bych zas někam zavítat.)
Úsměv. Maliny. Letní déšť. Čokoládová zmrzlina.
Možná je dusno, možná je vedro... ale mně to prostě nevadí. Já si to užívám.
Samozřejmě chápu ty, co to zdravotně špatně snášejí. Na všem - i na horku - se dá najít negativum. Já to ale nakopla z té lepší strany. Já raději 50 nad nulou, než jeden stupeň pod ní. Tak to prostě mám.