Co se Sacharin honí hlavou

Na začátek upozorňuju, nemám děti. Ale názor v tomto ohledu mám jasně a racionálně definovaný nezávisle na tom. Tenhle článek je možná trochu varování. Varování, že doba se modernizuje, ale mnohdy dosti blbým směrem, protože nevidí následky.

Příkladem je otec u porodu. Že dámy? Každý správný moderní muž bude trpělivě s vámi na porodním sále, držet vás za ruku, otírat pot z čela, fotit, natáčet a jako bonus si celý šťastný přestřihne pupeční šňůru. A bude z porodnice odcházet šťastný a nadšený, nade vše obdivující a ještě víc milující svou právě porod absolvující partnerku.

Tak jo. Tohle je idylická a naprosto slepá představa našeho století. Nebo to vezmu ještě jinak. Existují muži, kteří to takhle prožijí. To ale závisí na mnoha faktorech. Na psychické odolnosti, povaze muže, jeho informovanosti o průběhu porodu a toho, kolik toho z vlastního porodu vidí, tedy kde na sále stojí.

Jsou totiž i muži, kteří podle ukazující se praxe a psychologů by nejradši na celou svou přítomnost u inkriminovaného okamžiku zapomněli. Ano, oni nerodí, přirozeně, je netrápí porodní bolesti... Jenže...

Jenže i pro ně to může být velice negativní zážitek. Jen trochu jinak. Už jste někdy narazili na muže, který po přítomnosti u porodu odmítal se svou ženou spát? Jestli ano, možná něco zmateně blekotal o tom, že porod byl silný zážitek, že ženu od té doby vnímá spíše jako matku jejich dítěte, než milenku... Jestli ne, tak googlete. Nebo si pusťte Nebezpečné vztahy - tady -.

Malá vsuvka, prosím vás, abyste upustili od nesmyslných komentářů, že tento pořád je blamáž vymyšlená scénáristy. Že takové šílenosti se v životě nedějí. Není a dějí. Ano, mnohdy tam hraje komparz, ale pan Musil několikrát vysvětloval, že je to z důvodu ochrany některých osob. Že někdo to prostě naostro pro republiku odmítá natočit a tak ho musí zaskočit herec. Nicméně možnost zhlédnout díl tohoto pořadu dávám jako pouhou další možnost, jak si udělat obrázek, o čem mluvím. Pokud jste líní googlit. Nebo čtěte zde a tu.

A teď zpět k tomu odmítavému muži. On totiž v tom svém blekotání chudák nelhal. Je psychologicky dokázané, že existují muži, které pohled na porod - zpocenou křičící manželku v bolestech, zakrvácenou roztaženou spodní partii těla, odcházející placentu, chirurgické nástroje a nevzhledné zkravavené křičící stvoření, co vyleze z ženy jako vetřelec - naprosto zničí. Psychicky, nebo sexuálně. Po těch výjevech nejsou schopni ženu (minimálně tu, co rodila) vnímat jako eroticky přitažlivou. Mnohdy by i rádi, váží si jí, milují ji, ale mají psychický blok. Zhnusila se jim. Žena za to nemůže, ale muž také ne. A upřímně je mi v takových chvílích líto hlavně mužů. Protože se o tom stále moc nemluví a na dotyčné muže se pak pohlíží jako na nevděčné parchanty, co si upíchnou děcko, z ženy udělají domácí puťku a pak se jí nedotknou ani prstem. Inu... Ona je bohužel pravda jinde.

Další traumatizace může pramenit z pocitu - partnerka trpí, já jí nemohu pomoct. Připadá si zmatený, neschopný, vystresovaný... Nepotřebný. Ochromil ho strach o matku i dítě.

Jinými slovy. Nejen každá žena vnímá porod jinak (jedna trpí bolestmi, druhá prodělá orgasmus - no fakt), nýbrž i každý muž. Radím vám, kašlete na to, co je in. Na zásady moderního partnerství, potažmo rodičovství. A mluvte s mužem o tom, zde bude a chce být u porodu. A pokud nechce, nebo si není jistý, tak ho tam netahejte! Existuje totiž reálná šance, že by se to na něm podepsalo negativně. A pak to, s prominutím, bude vaše vina, protože on tam nechtěl. Co je víc? Být in, nebo brát v potaz pocity partnera a možná rizika špatného rozhodnutí?

Já partnera nejen kvůli němu - ale i kvůli sobě - u porodu nechci. Myslím, že to zvládnu, aniž by mne musel držet za ručičku a předejdu i případným jeho stresům. Nelíbí se mi představa, že by tam byl, když budu mimo z bolesti, ukřičená, zpocená a celá od krve. Chci si tím projít sama a na něj se pak jen šťastně a unaveně usmívat jako hrdá máma. A on si aspoň večer v posteli nebude chudák přehrávat jako zaseklý film, jak ze mě leze placenta.

A pokud už takového muže doma máte, přestaňte na něho tlačit. To je podobné jako vyžadovat sex po znásilněné ženě, nebo po vlastním bratrovi. Buď se domluvte na návštěvě odborníka (statistiky úspěchu fakt nemám), nebo... Já myslím, že víte. Život je krutý, ale je to tak.

Původní publikace: 30. 1. 2018