Co se Sacharin honí hlavou

Původní datum publikace: 31. 12. 2017

Celá planeta je tak trochu nebe. Lidé jsou hvězdy. Přitahujeme se. Vzájemně. Letíme po nebi přitahováni gravitací našich přátel, známých a rodiny. Vzdalujeme se a přibližujeme. Sdílíme cestu, nebo se druhému ztratíme v temnotách vesmíru. A sem tam... se zamilujeme. Oslepneme září hvězdy, která nás uhrane. Škoda jen, že v dnešní době stačí tak často tak málo, abychom se odpoutali a začali znovu s úplně jinou hvězdou.

Znáte takové to povídání o tom, jak se babičky s dědečkem ptají na recept na jejich šťastné - zestárneme spolu? Oni odpoví: "My ještě žijeme ve staré době, kdy se rozbité věci opravovaly, ne vyhazovaly." Mají pravdu. Sice se o tom mluví, ale lidí se ještě nepoučili. Stále se rozcházejí a rozvádějí při sebemenší blbosti. Vsugerovaný pocit, že když se to po pár týdnech nespraví, nespraví se to nikdy. Otázka je, jak moc se například vlastně snažili.

Víte, nedávno jsem v televizi viděla vánoční zábavnou scénku asi ze sedmdesátých (80.?) let. Šlo o to, že manželský pár řešil předvánoční krizi, kam na Štědrý den. K jeho, nebo k její mamince? Musím podotknout, bylo to humorně napsané, ale... z psychologického hlediska - skoro člověk zapomíná, co může vyrůst z malicherné neschopnosti dohodnout se. Ona brečela a vzpurně se zavírala v koupelně. On si připadal, že musí skákat, jak ona píská. Stěžoval si, že má doma nevděčnou hysterickou fúrii. Ona zase, že nechápavého nelidského a nemilujícího hrubiána. Řekli si ledacos. A tahle atmosféra podle scénáře trvala několik dní, než došlo k rozuzlení. Zarážející je na tom ovšem to, že ani v té nejvyhrocenější situaci nikdo z nich nemetal rozvodovým právníkem. Ani jednou. A to už i můj mozek kolikrát křičel, že teď to udělá. Že vytáhne cestovní kufr zpod postele a bude vykládat dospělému synovi, že toho má dost. U rozvodového soudu by mimo jiné zaznělo i něco jako - nepřekonatelné rozdíly manželů. Jelikož samozřejmě oba byli jiní, když se brali. Ale nic takového nenastalo. A oni bez toho, aniž jeho chlapi v hospodě ujišťovali, že nechápou, jak s tou ježibabou tak dlouho mohl vydržet, a aniž by ona kamarádce vzlykala do telefonu, že takhle už to dál nemá asi cenu, že se zbytečně trápí, se nakonec usmířili, domluvili.

Ono ty nepřekonatelné rozdíly manželů mi vůbec pijí krev. Že tráví víc času na rybách, než doma? To jsi, holčičko, netušila, že si bereš rybáře? Že celé dny prosedí u počítačových her a vůbec ti doma nepomůže? A co jsi čekala, když do té doby nic jiného dělat nemusel a maminka mu všechno strčila pod nos? Ale ono si to, děvče, asi moc neřešila, že jo. Když jste byli spolu - milovali se, pili jste, bavili jste se. A ačkoliv snídani dělala v sobotu jeho maminka vám oběma, předpokládala jsi, že si ji po svatbě klidně udělá sám a automaticky zapne v mozku neexistující návod - jak umýt nádobí. Hahá! Pánové, skutečně si myslíte, že když vám ambiciózní žena, kterou milujete, sdělí, že neumí vařit, po svatbě a dítěti přepne do chodu Stepfordské paničky a bude vám spokojeně vyvařovat za plotnou? Fakt se, vy sportovní nadšenci, domníváte, že ta vaše barbie s umělými nehty, co každý den nakupuje, s vámi jednou nadšeně pojede na půl roku pod stan, protože vás miluje, ačkoli nepřežije den bez kondicionéru? Hahá. To jsou pak panečku rozvody! Ona je potom třeba každou chvíli dutá zlatokopka, on smradlavý neandrtálec.

Proč mají lidé sklon od druhého očekávat, že to nějak půjde? Že ho změní? Proč rovnou nezačnou u sebe a nechtějí změnit sebe pro druhého? Nemyslím moc, jen přizpůsobit se, sladit. Na obou stranách. Chodí na ryby? Holt to má rád. Tak já půjdu s kámoškou na kafe. Nebo můžu jít jednou za měsíc s ním. To mě přece nezabije. A rybář si vyhradí dny pro rodinu. Teď už není jen on a ryby. A možná vezme jednou za rok manželku na balet, i když ho nesnáší a škrtí ho kravata. Takhle by se to dalo převézt na všechny příklady výše. Nepředpokládejte ale automaticky, že pro vás druhá strana něco udělá. Prostě s ním na ty ryby jděte, protože vy jste se rozhodli žít s rybářem! Rybář vám nejspíš často opakoval, jak hodně chodí k vodě, ale to jste byli zrovna v knihovně a měl tak krásný černý oči, co? Tak jste se možná ani nedostala k tomu ho upozornit, jak ráda trávíte večery u rodinného krbu. A pokud řekli - rybáři, to ty ses rozhodl žít s ženou, která tě chce mít doma. Tak nepředpokládej, že bys nemusel koníček zkrouhnout a udělej to! A logicky, když oba ustoupí s vědomím toho, že druhý se kvůli nim nezmění - máme tu šťastného rybáře, který občas chodí do divadla. A šťastnou ženu, co občas chodí na ryby a svého muže má doma každý druhý den. :-) (Příklad.) U kuřáků platí to samé. Nepředpokládejte, že přestanou. A vy nepředpokládejte, že to po vás nebudou nekuřáci chtít. Prostě se snažte. A i blbé snížení počtu udělá nakonec radost oběma - vy pořád, i když méně, kouříte a polovičky se tetelí, že by nečekali, že to omezíte. A na oplátku vám třeba i ten guláš uvaří, ačkoli většinou připálí i topinku.

Myslím, že dost rozpadlých vztahů tkví taky v tom, že nás vlastně moc nezajímá, s kým do vztahu jdeme. Vrazíme do sebe v sámošce, jdeme na kafe, na večeři, do postele, do vztahu... a po půl roce zjišťujeme, že pije víc, než by měl, a ona už není roztomilá, ale dětinská. Až moc. Nepřišli by na to, kdyby se scházeli jen jako přátelé trochu déle? Jasně, nikdy nemůžete člověka poznat úplně. Ale mám pocit, že trocha zdrženlivosti by dnes pár zbytečným vztahům předešla, nemyslíte?

Až budu dneska koukat na silvestrovské noční nebe, budu myslet na lásku. Na to, abychom se naučili milovat, spravovat, trpělivosti a moudrosti. Abychom dnešní uspěchané době nepodřizovali rychlost vzniku a exspirace vztahů. Vždyť milovaný člověk, kterým jsme milováni, je to nejdůležitější, co máme. Hledejme pečlivě. A starejme se o něj ještě pečlivěji. Než nám zmizí v nekonečné tmě...

PS.: Vím, že existují výjimky. Krásné opečovávané vztahy, ačkoli třeba vznikly taktéž zbytečně rychle. Náhoda je občas fajn. Taky tento článek nevznikl pro vás, ale pro ty ostatní. Ale třeba i pro vás - alespoň si sladce vzdechnete, jaké máte štěstí! :-)

Šťastný nový rok 2018 plný lásky, porozumění a zdraví přeje Sacharin