StarDance tančí... pro vozíčkáře bez nich?
Zmiňovala jsem už někde, že již jako malá jsem se zamilovala do společenských tanců? Celý život prohlašuji, že kdybych mohla chodit, určitě závodně tancuju. Většina lidí mi potom říká, že tancovat se dá přeci i na vozíku. A mají pravdu - dokonce existuje para dance. Ačkoliv u nás je to teprve v plenkách. Jenomže mě na tanci fascinují nejvíc zvedačky, záklony, otočky. A hlavně to první jsem ještě nikde neviděla. Tak netancuju, zatím. Ale co není, může být… Ukázka
Nicméně chci dnes mluvit o něčem jiném. Mám z logiky věci moc ráda StarDance. Ačkoliv… poslední roky jsem ho nesledovala, protože na to prostě nebyl čas. Letos jsem si ho ovšem konečně znovu udělala, a dokonce zjistila, že se dá online sledovat i zpětně – čehož jsem s radostí hned využila.
Možná víte, že tato taneční soutěž je už několik let spjatá s Centrem Paraple a pořádá benefiční taneční večer, při kterém žádný z tanečních párů nevypadne. Místo toho můžete celý vysílací čas posílat DMS zprávy a pomoci tak této organizaci. Letos se jen tak mimochodem za ten jediný večer vybralo přes 43 milionů. Což je neuvěřitelný skok, protože v roce 2019 to bylo milionů “pouze” 15. Ze srdce jim přeju každou korunu.
Nicméně nedílnou součástí onoho benefičního večera bylo i to, že s jednotlivými páry vždy tancoval také vozíčkář. A na těch lidech bylo neskutečně vidět, co to pro ně znamená a jak se to užívají.
Jenže vedení se v roce 2021 rozhodlo, že tuhle tradici pozmění. Z vozíčkářů, kteří tančili spolu s párem, se najednou stali pouze diváci. Takzvaný patron – jeden pro každý pár – a ten prý tančí pro něj, jenže už ne s ním. Spoustu lidí tahle změna zvedla ze židle a já se nedivím. Vždyť místo pěti, nebo šesti tanců s vozíčkářem (nejsem si jistá počtem párů v daný večer) je tam najednou tanec už jen jeden (dostanu se k tomu). A někomu připadá, jako by to byl večer vozíčkářů bez nich. Bohužel se do roku 2024 nic nezměnilo.
Abych byla tedy úplně fér, na konci benefičního večera přibyl společný tanec všech párů i vozíčkářů dohromady. Začněme pozitivy. Jakmile je na parketu více zdravých lidí, samozřejmě to dává větší prostor pro kreativitu. Pro možnosti, co s tím vozíkem budete vyvádět. Alespoň bych to předpokládala. Na druhou stranu se mi nezdá, že by toho zatím nějak extrémně využívali. Že tomu stejně chybí ta fantazie. Navíc i sami porotci u skupinových tanců občas říkávají, že se toho na parketu děje tolik, že nestačí sledovat úplně všechno. To platí i pro neodborného diváka. Což je velká škoda. Jakmile tu šanci tančit ve StarDance handicapovaní jednou mají, zaslouží si pozornost, zaslouží si být vidět a nezaniknout v davu. Protože někteří právě po té pozornosti prahnou. Chtějí vyniknout v komorním tříčlenném tanci. A ukázat co umí. Navíc si to vaše číslo a vás konkrétně divák rozhodně líp zapamatuje.
Jenže je vlastně hrozně těžký k tomuhle zaujmout nějaký postoj. Protože pak je tu ta druhá stránka věci - určitě se najdou vozíčkáři, kteří budou rádi, že tančí v celé skupině. Právě proto, že se v ní můžou trošku schovat, pokud by něco popletli, nebo zapomněli, pokud by jim to tolik nešlo. Možná z nich opadne i část trémy, protože pozornost diváků je rozmělněná a neupírá se pouze na ně. Zároveň se díky tomuhle kroku můžou do televize podívat i vozíčkáři, kteří k tancování nemají úplně odvahu, nebo fyzické schopnosti. Jelikož i takoví se ve skupině ztratí, pokud jim dáte méně výraznou úlohu. A mohlo jim být celé ty roky líto, že oni se tam nikdy nedostanou.
Je to vlastně stejné, jako byste chtěli zpívat a rozhodovali se, co vám sedí víc. Sólová dráha, založit skupinu, nebo se přidat ke sboru? Všechno má svá pro a proti, výhody a nedostatky. A je jen na vás, kde se cítíte nejlépe.
Tudíž podle mě ani jedna verze StarDance tančí pro Paraple není od základu špatná. Stále tam ten vozíčkář hostuje a pokaždé tančí. Ovšem každá varianta je tak odlišná, specifická a dává příležitost k jiným zážitkům (třeba i tím, že skupinový tanec trénují logicky všichni společně, kdežto při tom tříčlenném dřete hodiny soukromě se svým oblíbeným párem), zdá se mi - s ohledem na všechny možné typy vozíčkářů – že nejlepší by v tenhle moment bylo střídat program ročník od ročníku. Jednou skupinový tanec na konci, jindy tance vozíčkářů s párem. Protože tak se využije potenciál obou dvou možností a nikomu to neublíží. Dovedu si totiž představit, že spoustě vozíčkářů by mohlo hodně záležitost na tom, aby si zatancovali s párem, zatímco druzí by právě kvůli tomu měli nočním můry… A ať zvolíte cokoli, někomu to bude líto.
Osobně by mě zajímalo, proč StarDance změnilo průběh večera. Přišlo snad někomu tancování na vozíku méně zajímavé než klasické tance? Nebo dospěli k závěru, že párům chybí inspirace, že již nic nového nepředvedou? Či snad jenom chtěli ten večer nějak oživit, pozměnit, aby diváky překvapili, nadchli zase něčím novým, aniž by domysleli, jak to může působit?
Tak či onak, pokud by měla zůstat jen jedna varianta, musím se přiklonit k názoru, že změna z několika tanců na jeden působí hodně jako krok zpátky. Tenhle večer patří vozíčkářům. A mělo by to být vidět na parketu, nikoli v medailoncích…
Vážně mě zajímá, co si myslíte vy....