Co se Sacharin honí hlavou

Dneska to vezmeme zase trochu jinak. Mám pro vás tipy na filmy, ale rozhodně to nebudou příjemné komedie. Tudíž odlehčení nečekejte. Nicméně jsou to - podle mě – snímky, které by člověk měl vidět. Dva dokumentární počiny o kriminálních případech a jeden nelehký životopisný snímek o velmi známé wrestlingové rodině. Zároveň upozorňuji, že abych řekla, co chci říct, nevyhnu se tentokrát některým spolerům, takže pokud je nemáte rádi a na filmy se chcete mrknout, článek přečtěte až potom.

1. Aneta (Netflix)

O tomhle snímku se hodně mluvilo ještě před jeho vypuštěním do kin. Musím přiznat, že chápu některé rozpačité reakce. I já od snímku zpočátku čekala, že mi dá nějakou jasnější odpověď. Ale on pouze předkládá dostupná fakta. Po jeho zhlédnutí musím uznat, že nic jiného ani dělat nemohl. Protože při šetření jednoduše došlo k chybám, chybí fyzické důkazy, které se měly obstarat, nebo neměly ztratit, při vyšetřování se není čeho chytit. Zůstala jen spousta podivností, nejasností a spekulací. A už prostě není možné tenhle případ dohnat. Tedy za předpokladu, že nikdo nepřinese nové svědectví. Nejpodivnější případ české sebevraždy bodnými ranami do srdce prostě laikovi připadá absurdní. Na druhou stranu rozumím tomu, že - vzhledem k absenci důkazů svědčících opaku - policie nemůže udělat momentálně nic jiného než říct: „Ano, při vyšetřování tohohle případu došlo k fatálním chybám, jenže díky nim není možné potvrdit, že by k oné smrti došlo jinak než sebevraždou.“ A to se film dokonce snažil rekonstrukcemi prokázat, jak by se ta vražda mohla stát. Nicméně já přesto nejsem přesvědčená o tom, že šlo o sebevraždu. Tahle sebevražda je až moc podivná na to, aby ji člověk nekriticky přijal jako fakt. Třeba se to jen seběhlo jinak, než si dokážeme představit. Ale kdo ví. Já to nechám na vás. Možná vám tenhle film nedá odpověď, ne úplnou, ale opravdu se ji snažil najít. Tak co myslíte vy?

2. Kuciak - vražda novináře (Max)

Tuhle kauzu si pamatuji. Kdo by taky zapomněl na zavražděného novináře, co zemřel spolu se svojí snoubenkou, která si těsně před vraždou zrovna prohlížela svatební šaty… Ale jak to vlastně celé bylo a jak to dopadlo, už se mi trochu zamlžilo. Takže jsem si ten příběh velice ráda připomněla v tomhle povedeném snímku. Rekonstruuje celou kauzu od začátku až po úplný závěr. Zároveň taktéž reflektuje tehdejší politickou situaci na Slovensku – a rozhodně z toho mrazí. Z chladnokrevnosti jejich vraha taky běhá mráz po zádech. Ovšem jako dokument je to skvělé. A jelikož jsem si shodou náhod ten den pouštěla i podcast o příběhu našeho nechvalně známého pana Mrázka, nemohla jsem si nevšimnout jistých šílených podobností. Vždyť i on nenechal zavraždit novináře – Václava Dvořáka. Možná žijeme v 21. století, ale stačí se dostat za hranici všedního dne a život může až absurdně připomínat americkou gangsterku plnou špinavostí. Kuciak je toho důkazem.

3. Železní bratři (Max)

Příběh rodiny Von Erichů. Příběh pěti bratrů. O posedlosti wrestlingem. O otci, kterému na úspěchu záleželo víc než na jeho vlastních dětech. A tahle rodina je navíc prý prokletá… Film mi byl doporučen se slovy, že to je jako řada nešťastných příhod. Že si na konci budu říkat, co ještě tu rodinu, proboha, čeká. Jak je to neuvěřitelné, jakou mají smůlu a tak… Ehm. Chtěla bych ještě upozornit, že se vyjádřím k ději tak, jak ho prezentuje film, takže realita mohla být mírně jiná. Nicméně takhle na mě působí filmové ztvárnění: Já netvrdím, že příběh téhle rodiny není smutný. Ale spíš než řadu nešťastných příhod mi to připomíná vyprávění o rodině, která má evidentně nějaké psychické problémy. Čtyři z pěti bratrů totiž zemřou. A ano, to by se dalo považovat za prokletí. Až na to, že pouze dva z nich nevyhnutelně zemřít museli. Jeden ještě jako malý chlapec, druhý na prasklé střevo. Nicméně to se prostě už tak stává, že v rodině občas někdo umře předčasně. I v té mojí a nepovažuji to za prokletí… Chyba byla v tom, že všem chlapcům už odmalička vštěpovali právě to, že rodina je prokletá. Takže když později třetí bratr utrpěl havárii na motorce a přišel o chodidlo, bratři opět měli dojem, že je to vina prokletí. Nějak jim utekl fakt, že se na té motorce vysekal nejspíš hlavně proto, že na ni nasedl pod vlivem alkoholu - alespoň podle filmu rozhodně nejel střízlivý. A místo toho, aby byl rád, že to vůbec přežil, že měl vlastně štěstí, rozhodl se po pár letech spáchat sebevraždu, protože měl bolesti? Jasně, že měl bolesti, když se vrátil k wrestlingu, přestože měl místo jedné nohy pahýl. Jako klobouk dolů, ovšem… Evidentně ho přetěžoval. A podle filmu ho bolel i pouhý trénink po úrazu. Takže co se diví, že to nešlo věčně… Ovšem místo toho, aby zvážil změnu kariéry a možná lepší péči o svou nohu, prostě se zabije… Další z bratrů zase skončil v kómatu po rutinní operaci - což je opravdu smůla. Ale opět, přežil a nakonec se probral. I když ano, měl nějaké viditelné následky. Ale místo toho, aby byl opět rád, že vůbec žije, rozhodl se, že půjde na lepší místo… Přitom by oběma bratrům stačila spíš psychologická pomoc, která by jim usnadnila zvykat si na novou životní etapu a zdravotní omezení. Pomohla vyrovnat se s tím. A s myšlenkami na sebevraždu i s tím nesmyslným prokletím. Já tu nechci moralizovat, neměla jsem nazuté jejich boty, ale… Nejde mi se na tenhle životopisný počin dívat jako na příběh smolné rodiny. Tři z těch bratří mohli úplně v klidu normálně žít dál. Což je většina. Místo toho se rozhodli podlehnout představě, že když se jim stane něco špatného, může za to prokletí. Jen se utápěli v sebelítosti, paranoie a odmítli bojovat za svůj vlastní život, protože podle nich to stejně nemělo cenu. Ovšem nalijme si čistého vína, přece každý člověk občas v životě zažije něco nepěkného. A bojuje dál. Jde dál. To je stejné, jako kdybych já o sobě tvrdila, že jsem prokletá. Nejdřív se narodím s dětskou mozkovou obrnou a o pár let později přijdu o funkčnost pravé ruky. Jo, a zmínila jsem už někdy, že jsem se jako menší málem utopila? Jenže já nejsem prokletá. Člověku se prostě stávají zlé věci, stejně jako ty dobré. Některé jsou výraznější, některé méně. Některé jsou dočasné a jiné život ovlivní trvale. Ale není na tom nic nadpřirozeného. Nejvíc mi bylo líto rodičů a posledního z bratrů, který přežil. Aspoň si ztrátu maličko vykompenzoval obrovskou rodinou na svých dětech i vnoučatech. Každopádně by mě moc zajímalo, co si o tomhle příběhu myslíte vy.