Miluj mě, jestli to dokážeš
Třetí filmový tip. A tentokrát bych na něj nejspíš zapomněla, nebýt tématu týdne „Melodie srdce“ na Blog.cz, kam jsem si dovolila článek také přiřadit.
Miluj mě, jestli to dokážeš je 63 minut trvající dokument režisérky Dagmar Smržové o problematice tzv. sexuální asistence. Ačkoliv přímo o ní nehovoří nikterak do hloubky. Ptáte se, co to je? Sexuální asistence je pojem, který má napomoci různě handicapovaným lidem k uspokojení sexuálních potřeb. Nemyslí se tím ale sexuální akt jako takový, tedy nejen on. Sexuální asistence totiž vychází z toho, že handicapovaným lidem chybí často blízkost jako taková, doteky, masáže... mazlení. A v některých případech by navíc styk ani nebyl možný. To ovšem neznamená, že zmizí sexuální pud. Ba naopak, sexuální energie třeba u mentálně postižených je mnohdy velmi intenzivní. A nepracovat s ní v krajních případech může být i velice nebezpečné pro okolí - frustrace jedince, nevhodné chování na veřejnosti, sexuální agrese. Tato služba by tedy pomohla lidem, kterým se nedaří najít partnera z důvodu postižení, uspokojit své potřeby. A nejde jen o styk a hlazení, ale třeba také o erotickou konverzaci, flirtování, nebo možnost s někým probrat své intimní otázky a problémy...
Než začnete ohrnovat nos, představte si sebe v invalidním křesle s funkčním mozkem i nádobíčkem, ale ochrnutou a znetvořenou rukou, nebo oběma. Představte si, že vás žádná nechce. Že ve vás vidí jen kamaráda. A vaše občasně trhavé záškuby těla ji opravdu nepřitahují. Jenže vy chcete. Zdají se vám erotické sny, koukáte holkám na prsa, co pak? Z klasického eskortu vás holky také odmítají, když řeknete, co jste zač...
Ehm, záměrně jsem použila slovo CO, přestože osobně bych dosadila KDO. Stejně tak jsem účelově použila mužský pohled. Naše společnost je stále nastavená tak, že sex a doteky chybí hlavně mužům. Ach jo, dámy, kdy se porveme o svou rovnoprávnost? Ale o tom až jindy... Každopádně vám to ještě pořád přijde jako špatný nápad?
Někdo o tom mluví jako o legální prostituci. Možná. Jenže ona u nás je jediná nelegální - a to dětská. Jste-li muž, či žena můžete mít maximálně problém s obecným ohrožením, pokud přenášíte HIV, s drogovými zákony pokud k tomu fetujete, s kuplířstvím pokud k tomu někoho jiného nutíte a pak znásilnění, sexuální nátlak a tak. Jediný rozdíl v sexuální asistenci by byl v tom, že by legálně existoval seznam zaměstnanců a možná rovnou ve státním sektoru. Kdesi jsem četla, že by tato služba měla být zdarma, s tím úplně nesouhlasím. Pak by každý zdravý dvounožec chtěl zaplatit sex, protože se neumí chovat jinak než nemožně a chce ženskou... Prostě je to služba, tak ať je placená. I tak doufám, že cítíte ten rozdíl. Zdravý člověk na sobě může zapracovat. Holčina s Downovým syndromem ho při nejlepší vůli neodstraní.
Ten výklad připojuji proto, že on (film) moc nevykládá. Byl natočen spíš proto, aby tohle téma otevřel. Donutil lidi zajímat se (řečeno jazykem dneška - googlit.) A přiznal, že tento problém tu vůbec je. To se myslím prostřednictvím tří sympaťáků v roli hlavních protagonistů povedlo. A že je tam trocha nahoty? Fajn. 18+! Ale jinak mi to u dokumentu se sexuální tématikou fakt nevadí. Spíš by mě zajímalo, jak moc s tím souhlasili sami kluci. Přece jenom mohlo jim být slíbeno, že se to decentně sestříhá. Ale skutečně tam té syrové nahoty není tolik.
Shlédnout to můžete zde. A doporučuji dohledat i rozhovor s režisérkou, který já ale už nemůžu najít. ČSFD filmu tady.
Prostě ačkoliv jsme každý jiný, zdravý, nemocný, handicapovaný, černý, bílý... a naše srdce hraje jiné melodie, hraje nám všem jedna jediná tužba stejná - potřeba lásky - i té fyzické.
Původní publikace: 21. 12. 2017