Co se Sacharin honí hlavou

Vracíme se zpět k fotbalovému turnaji (první díl příběhu tady). Vše je připraveno a čeká se jenom na ten velký den. Jak celá akce dopadne? To vám poví sám pořadatel:

Asi týden před turnajem mi domluvený rozhodčí řekl, že neví, zda dorazí, jelikož jeho přítelkyně by chtěla v ten den „možná“ na nějaký výlet. Tak jsem mu řekl, ať mi dá ještě vědět. (Ovšem netvrďte mi, že tohle chování je ok, toto nebyla oslava narozenin kámoše, ale oficiální akce, kde měl už domluvenou důležitou funkci, a on si tam naplánuje výlet? – poznámka Sacharin) Ale jsem člověk, co chce být připraven, tak jsem rozhodil sítě. Jeden z oslovených lidí mi řekl, že to dá do skupiny na Facebooku, kde je asi 100 rozhodčích, že se snad někdo ozve… Bohužel se z té skupiny neozval vůbec nikdo, a to jsem nabízel finanční odměnu v řádu tisícovek. Nakonec mi pomoc přislíbil kamarád, který ale nikdy fotbalový zápas nepískal, že kdyby nikdo jiný nebyl k mání, tak tu pozici vezme… Lepší než nic. Jak už asi čekáte, den před turnajem jsem se ozval původnímu rozhodčímu (ještě navíc jsem musel já), jak to vidí na odpískání zápasů. Jeho odpověď byla stručná - že mi přece říkal, že turnaj neodpíská, že jede pryč.

Smířil jsem se s tím, že jiného rozhodčího neseženu a odpíská to člověk, který s pískáním nemá žádné praktické zkušenosti.

V noci těsně před turnajem mi napsala zdravotnice, že ji není dobře a že nedorazí. (Abyste si nemysleli nebylo to nic vážného. A já prostě nechápu, jak se může někdo pár hodin před začátkem vykašlat na akci, kde ho potřebujou a má oficiální funkci kvůli drobnému nachlazení. – poznámka Sacharin.) Další komplikace, o které jsem si navíc přečetl až ráno. V tomhle případě bylo štěstí, že jsem člověk, co občas myslí i na potenciální problém – a i s dalším člověkem jsem měl domluvené, že přiveze alespoň lékárničku.

Nastal den D a turnaj. Tam jsem se dopravoval autobusem. Tudíž osobně jsem moc propriet na fotbal vzít nemohl, ale jeden balón navíc jsem do tašky dal. Dle předpovědi mělo celý den pršet, což mě moc nepotěšilo, a tak jsem raději vzal také několik jednorázových pláštěnek pro ty, co budou muset být u hřiště a nebude možné je schovat do zázemí areálu (= rozhodčí, zapisovatel, fotograf).

Spolu s několika spoluorganizátory dne jsem se dopravil na místo asi půl hodiny před oficiálním zahájením turnaje. Několik hráčů z jiných týmů než Dukla Fanklubu už tam také dorazilo. Rozdal jsem jim tedy zápisy o utkání, aby do něj mohli vepsat soupisky (tedy kdo s kým kdy bude hrát).

Když už se blížilo oficiální zahájení, začal jsem být mírně nervózní, jelikož tam zatím nedorazil správce hřiště, aby nám odemkl zázemí (šatny, sprchy, toalety). Přístup ke hřišti byl naštěstí volný. Hřiště ale bohužel nebylo v připraveném stavu - sítě zamotané, částečně roztrhané. Také jsme si všimli propadliny hned těsně za hřištěm, což by mohlo být i nebezpečné… Poté dorazil člověk, co měl mít na starosti balóny, s tím, že je zapomněl. Zase komplikace. Já měl u sebe jen ten jeden. Tak jsem požádal jinou osobu, aby pro balóny dojela autem ke mně domů a vyzvedla je ve sklepě. Nějaké tam mám z minulosti, kdy jsem hrál. Nebyly v ideálním stavu, ale nic jiného nám nezbývalo. Já musel zůstat na místě a řídit turnaj.

A ten už se měl pomalu zahájit, takže se mě zástupci klubů pomalu začali vyptávat, kdy bude zpřístupněné ono zázemí. Pán s klíči stále nikde… Postupně jsem volal rovnou na dvě telefonní čísla, která jsem měl, ale nikdo to nezvedal. Co teď? Měl jsem to vzdát a první ročník turnaje, na kterém jsem se tak nadřel, zrušit ještě před začátkem? Spousta hráčů přijelo zdaleka… A když to teď odvolám, rozhodně můžu na druhý ročník zapomenout… Jenže taky hrozně lilo… Nikdo se nebude mít kam schovat, ani ti, co zrovna nebudou hrát… Ale přeci není možné, aby nám nepřišli odemknout zázemí u zaplaceného hřiště… Rozhodl jsem se zariskovat. Omluvil jsem se s tím, že zpřístupnění zázemí budu řešit dál, ale že už se začne hrát… Během celého dne jsem několikrát volal na již zmiňovaná čísla, ale bohužel mi na druhé straně ani jednou nikdo neodpověděl. Účastníci turnaje se mě ptali pořád dokola, kdy se dostanou do zázemí, ale odpověď ode mne slyšeli vždy stejnou. Telefon nikdo nezvedá a nevím, kdy správce hřiště dorazí. Byl to velký problém, jelikož hráčům chyběly sprchy, místo, kde mohou posedět a hlavně toalety. Naštěstí v docházkové vzdálenosti bylo několik restaurací, takže bylo možno jít tam.

Jak už jsem naznačil, naneštěstí krátce po zahájení začalo také hodně pršet a to trvalo s minimálně krátkými pauzami po celý den. Byl to jeden z nejvydatnějších dešťů toho roku. Proto absence zázemí byla citelnější než jindy. Hráči se schovávali různě - pod stromem, u vstupu do zázemí, nebo u vstupu do vedlejší budovy školy, popřípadě v autech. Problém to byl také pro zapisovatele, jelikož měl sice pláštěnku, ale držel i deštník a do toho zapisoval údaje zápasů. Několikrát mi přinesl zápis značně mokrý a poničený.

A jak dopadla situace ohledně rozhodčího? První zápas odpískal nezkušený kamarád. Snažil se, ale jeho nezkušenost byla hodně znát a viděli jsme, že další utkání už odpískat rozhodně nemůže. Ke druhému zápasu jsem si stoupl osobně, nic jiného se dělat nedalo. Ale to značně komplikovalo mou pozici, jelikož se mě během zápasu pořád někdo na něco ptal a nemohl jsem se na všechno pořádně soustředit. Takhle to dál taky nešlo. V tu chvíli štěstí v neštěstí bylo, že se během toho druhého zápasu zranil jeden hráč našeho fanklubu. Za značný finanční obnos se nabídl, že na turnaji zůstane a zbylé zápasy (vyjma zápasů našeho fanklubu) odpíská. Zápasy Dukla Klubu jsem tedy jako jediné nakonec musel odpískat sám.

Zajímavé to bylo i s balóny. Občas se zakopl do vedlejšího areálu (pořád tam byla obří jáma a staveniště), kde naštěstí byli dělníci, kteří nám ho ochotně vrátili. Popřípadě zaletěl na střechu oné blízké školy, kam vždy někdo musel vylézt. Jeden balón se bohužel dokonce nenašel, a tak jsem dotyčnému majiteli věnoval jeden z mých, ať si ho nechá a odveze.

Turnaj se tedy s vypětím všech sil odehrál celý s menšími, či výraznými změnami. To, jak které družstvo na turnaji dopadlo, je v této chvíli vedlejší. Jenom zmíním, že náš fanklub skončil na 4. místě ze sedmi účastníků, kdy až do závěrečného hvizdu bojoval o bronzovou pozici. Chyběla mu k tomu jediná branka v posledním zápase turnaje. Kdyby ji tak vstřelil… Po skončení (vyjma jednoho družstva, co odjelo dřív, když odehrálo své zápasy – což je skrz počasí pochopitelné) dostali všichni nějaké suvenýry a také diplomy. Tři nejlepší týmy obdržely i další věcné ceny. Taktéž byl odměněn nejlepší střelec turnaje a nejlepší brankář.

Největším překvapením bylo, že i přes příšerné počasí a otřesné polní podmínky, se kterými se nedalo nic dělat, se mě zástupci rovnou dvou týmů ptali, zda bude i druhý ročník. Řekl jsem jim, že se uvidí.

Po turnaji ovšem problémy nekončily. Následující týden jsem kontaktoval úřednici, že nám nikdo nepřišel otevřít zázemí, a tak turnaj nemohl proběhnout v přijatelných podmínkách. Navíc pamatujete, že sítě byly zamotané a potrhané atd.? Aby se na hřišti dalo vůbec hrát, museli jsme si ho hodit do pucu sami. A to není standard. Součástí pronájmu je fakt, že vám ho připraví. A vy jen přijdete a hrajete. Tak jsem úřednici oznámil, že chceme vrátit částku za pronájem. Turnaj se sice odehrál, ale v takových podmínkách, že jsem se bál o reputaci fanklubu. A myslel si, že druhý ročník mi nikdo nepovolí… Bylo mi nejprve řečeno, že to vrátí, ale po nějaké době mě kontaktovali s tím, že rada rozhodla, že jsme hřiště využili, i když tedy bez zázemí, takže máme smůlu. Poté říkali, že je komplikovaný proces vrácení peněz. Odvětil jsem, že turnaj se konal jen proto, jelikož jsme nemohli vědět, zda správce během dne nedorazí. Umíte si představit ten promarněný potenciál, kdybychom turnaj zrušili, a on pak za 20 minut přišel s tím že zaspal? Nejen já jsem se na tom turnaji nadřel! A jak už jsem zmínil, některé týmy vážily dlouhou cestu, nechtěl jsem je posílat domů, když existovala naděje… Trval jsem na vrácení částky. Po pár tahanicích nám nakonec městská část poslala polovinu, což se mi zdá fér. Vlastně mi vůbec nešlo o peníze. Ale o princip. Nemůžete přeci něco někomu pronajmout v nevyhovujícím a nekompletním stavu a pak shrábnout plnou cenu, jako byste splnili svou část dohody… Vždyť, kdybych neměl víru, turnaj se nekonal.

A co se tedy stalo se správcem? Byly dva důvody, proč nedorazil. Prvním byl výpadek systému - prý jim naše rezervace zmizela. Správce o nás i tak věděl už dřív jenže… ho rozhodilo úmrtí v rodině. Řešil sám sebe, systém mu naši rezervaci nevyhodil a bylo to. Já ani nevím, co na tohle říct.

Poslední třešnička na dortu vznikla při poslání fotek z turnaje. Samozřejmě je chtěli všichni vidět a ptali se na ně. Jenže z fotografky jsme je tahali až do podzimu. S čímž mi opět ochotně pomohla Sacharin, která skrz mnoho urgencí z dotyčné fotky vymámila. Tedy alespoň nějaké – ty, co fotografce zbyly. A samozřejmě tým, co se na fotky ptal nejvíc, na nich nebyl… Když se nám je konečně podařilo dát dohromady na jeden web, tak jsme účastníkům turnaje rozeslali odkaz i s omluvou za vzniklé komplikace turnaje. Ale nejsem si jistý, zda to pomohlo.

Na tomto místě chci (přes její protesty, jelikož nechtěla, aby to působilo samochvalně) moc poděkovat Sacharin. Byla tím organizačně nejspolehlivějším člověkem turnaje.

Tak co. Mám pořádat další ročník?

*

Tak to byla zpověď organizátora. Víte, co tenhle příběh říká mně, Sacharin? Že se můžete snažit sebevíc, ale život se stejně dokáže zvrtnout. Když jste udělali maximum, je důležité si to tolik nebrat. Není to vaše vina. Hlavně se nevzdávat…

A víte jak cool originální vzpomínky z toho šíleného turnaje jsou?