Co se Sacharin honí hlavou

Moji milí čtenáři, dnešní článek vezmeme trochu jinak. Přestože toho byl plný internet, nevím, zda se k vám dostala zpráva o rodinné tragédii v Dolních Břežanech u Prahy. Čtyři lidé se zde otrávili oxidem uhelnatým. Matka rodiny skončila v nemocnici v kritickém stavu, v němž je stále, a otec přes veškerou snahu záchranářů zemřel již na místě události.

Dva sourozenci teď zůstali ze dne na den na všechno sami - dvacetiletá Natálie, do této doby studentka, která má navíc za sebou onkologické onemocnění, a její (autistický – tato diagnóza je dle mých informací trochu sporná, ale uvadí se, nicméně na prožité hrůze to nic nemění) o 8 let starší bratr. Oni oba teď potřebují veškerou pomoc, aby se dokázali s nastalou novou životní situací nějak poprat.

Když jsem se dozvěděla, že vznikla finanční sbírka (ZDE) za účelem jejich podpory, aby mohli normálně fungovat do doby, než se postaví na nohy a zpřístupní se jim peníze z dědického řízení, zdálo se mi jako fajn nápad se o to s vámi podělit a poslat tuto informaci dál. Nikoho nenutím, aby přispíval. Vím, že posílat peníze může člověk na spousty věcí a vlastně by nemusel dělat nic jiného… Chápu to. Svět je jednoduše až pro příliš mnoho lidi i zvířata kruté místo… Je to čistě na vás, zda chcete, či vůbec můžete podpořit zrovna tuhle dobrou věc. Ale měli byste aspoň dostat tu možnost to udělat. Určitě budete mít pak příjemný pocit, že je svět i díky vám zas o kousek lepší.

Pokud nechcete, nebo nemůžete podpořit sourozence finančně, stačí sdílet dál tenhle článek, nebo web se samotnou sbírkou. Za obojí děkuji nejen já.

Na závěr bych vám už jenom popřála, ať se vám neštěstí vyhýbají. A chtěla bych vám připomenout - buďme k sobě na internetu milejší. V diskuzích u zpráv s touto tragédií se najdou tací, kteří rodině vyčítají, že si nepořídili čidlo, že ušetřili pětistovku a teď jim umřel člen rodiny… Jako by všichni v České republice čidlo na oxid uhelnatý měli. Jako byste v životě mohli vždycky myslet na všechno… A předejít každé katastrofě… Nehledě na to, že si to čtou přeživší děti rodiny, které o nějakém čidle asi těžko rozhodovaly… Já věřím, že kdyby věděli, co se stane, to čidlo by samozřejmě hned všichni běželi koupit. A neumím si představit, jak kruté musí být, číst taková vyjádření ve chvíli, kdy truchlíte po svém tátovi, bojíte se o svou mámu a také celou svoji budoucnost… Protože člověk je tvor zvědavý a většina z nás si o sobě přečte, minimálně do doby než se poučí, že by to v tomhle případě fakt dělat neměl. Buďme milejší a místo hloupých řečí podejme pomocnou ruku.