Co se Sacharin honí hlavou

Mám za sebou speciální víkend. Konkrétně ten od 25. do 27. července 2025. Od pátku do neděle se totiž jela na mosteckém autodromu (nejen) Formule 4 ČEZ. A to v rámci Racing Journal Speed Festu. Jely se tam i další závody jako Suzuki Swift Cup, ale v těch se - alespoň zatím – sama vůbec nevyznám, tak vás nebudu zatěžovat přehršlem informací. Mojí prioritou byly právě formule…

Dáme si trošku teorie: F4 je taková brána do vyššího motorsportu, přechod od motokár k formulím. Jezdí se regionálně, nikoli mezinárodně. Což znamená, že neexistuje jedna jediná Formule 4. A právě zmíněná Formule 4 ČEZ je šampionát hlavně pro střední Evropu. Je pod záštitou společnosti FIA, což je mezinárodní automobilová federace, a dělá to z F4 ČEZ oficiální součást celého kolosu, který vrcholí právě Formulí 1.

Tato akce je organizovaná mimo jiné Autoklubem České republiky. V šampionátu máme letos dvě české stáje – ČEZ Akademy/JMT Racing (celý název stáje) s českým jezdcem Františkem Němčem a Janík Motorsport s Čechem Davidem Gorčicou. Českou republiku ale zastupuje ale i Teodor „Teo“ Borenstein za švýcarský Maffi Racing a hlavně zatím asi nejvýraznější Max Karhan za taktéž švýcarský Jenzer Motorsport. Letošní ročník má 6 závodních víkendů – 3x se jede v Rakousku, 1x na Slovensku, 2x v České republice (v Mostě, a nakonec Brně, kde celý šampionát vrcholí).

A teď zpět od teorie k zážitkům. Tenhle víkend byl moje dovolená. Přestože tzv. závodní víkend začínal a trval, jak už bylo řečeno, od pátku do neděle, my se z časových důvodů v Mostě objevili už ve čtvrtek a zůstali zde do sobotního rána. To první, co mě na tomhle městě upoutalo, bylo množství zeleně. Stromy, keře a kytky kamkoliv jste se podívali… Bylo to neskutečný. Většinou, když píšu článek z města, kde jsem se vyskytla, říkám něco ve stylu, že vlézt do parku bylo balzámem na nervy. Že pohled na rostliny kolem člověka odprostí od městského ruchu. Tady nic takového není potřeba, protože balzám na nervy na vás působí permanentně. Ty výhledy, krajina… to bylo úžasný. V jednom kuse jsem se rozplývala a něco fotila.

Říkám vám něco seriál Most? Je dost kontroverzní. Ale když ho dokoukáte do konce, zjistíte, že si dokonale dělá srandu nejenom sám ze sebe, ale i z předsudků a archetypů… Že postavy projdou zajímavým pozitivním vývojem. Zároveň vám scénář předloží nevšední charaktery. A překvapivé zápletky. Já se zasmála i koukala s pusou dokořán a držela hrdinům pěsti. Myslím, že speciálně celé hlavní obsazení tam předvedlo skvělé výkony. Jedná se o unikát české seriálové tvorby… No a my se byli podívat do restaurace Severka, kde se výrazná část seriálu natáčela. Seděli jsme dokonce i u stolu, který považovaly za svůj seriálové postavy. U výčepu nás samozřejmě nečekal Eda v podání herce Michala Isteníka, ale dotyčný byl milý, usměvavý a ochotný. Můj grilovaný hermelín mi taky moc chutnal, ačkoliv bych si porci dokázala představit i větší… Bylo to příjemné pozdní odpoledne, které tak nějak hezky odstartovalo náš pobyt. Navíc to bylo poprvé, co jsem se ocitla na návštěvě místa, kde se něco natáčelo. Zvláštní pocit. Ale doporučuji jak restauraci, tak seriál.

Pátek jsme se chystali strávit na autodromu. Jelikož závodní víkend teprve začínal, bylo nám jasné, že nebudeme svědky ani závodů, ani kvalifikace, nýbrž “pouze” tréninků. Vůbec mi to nevadilo, protože mojí prioritou bylo hlavně vůbec vidět F4 na vlastní oči a navštívit autodrom jako takový. A jelikož při pobytu na závodním okruhu stejně nikdy nevidíte celou trať, takže nemáte úplně přehled, co se děje, bylo mi úplně fuk, zda formuli zahlédnu v rámci kvalifikace, tréninku, nebo závodu. Hlavně že jí vůbec uvidím. A že jsem tam.

Teď je ta pravá chvíle si říct, že zeleň nebyla to jediné, co mě na Mostu mile překvapilo. Dál také bezbariérové nájezdy snad úplně všude. Nájezdy, které nejsou ani prudké ani křivé a 90 % z nich je naprosto bez problémů použitelných. Užívala jsem si tu volnost pohybu a přestala bát, kde a jak se dostanu z, nebo na chodník. Ani jsem si do té doby neuvědomila, jak často se podvědomě stresuju touhle informací. A jak se vám uleví, když to neděláte. (Takhle, neprošla jsem celý Most, jenom jeho malinkatou část, ale ta prostě působila naprosto bezproblémově.) A s tím souvisí i červeno-žluté tramvaje a autobusy, které připomínají buď barvy harrypotterovského Nebelvíru, nebo fotbalového týmu Dukla. Tramvaje mají elektrické plošiny stejně jako v Brně, které jsem do té doby nikde jinde neviděla. Taky se zasekávají. Ale pokrytí spojů i zastávek vás bez problémů vyhodí na bezbariérové zastávce kousek od autodromu. Když si vybavím, jak komplikované je to, co se délky cesty i četnosti a dostupnosti spojů týká, na brněnský autodrom, hlava mi to nebere. Vždyť okruh v Brně (přesněji řečeno u Brna) je ten známější - minimálně mimo fanoušky motorsportu. Ale je to Most, který modernizuje. Je to Most, kdo má na okruh lepší spojení MHD či linkových autobusů. To Most je přátelštější k handicapovaným a dokonce pro ně na okruhu připravuje akce. Zatímco Autodrom Brno nemá k vozíčkářům info žádné, od zastávky (spojení mizerné) je to na travnatou tribunu daleko a rovnou vám doporučí, že přijet má cenu jedině autem, protože jinak jsou všude schody… A prý by rádi na tom byli líp, ale nejde to… Tak k tomu prohlášení jsem silně skeptická. Kde je vůle, je i cesta – to mi život dokázal. Málem jsem tamní situaci obhlédla na vlastní oči, ale ten konkrétní datum mělo nakonec pršet a já se nechtěla rozčilovat. Tak třeba jindy.

Ale zpět k víkendu v Mostě. Usadili jsme se na zdejším travnatém svahu. Je opravdu dlouhý. A umím si představit že dokáže být taky plný lidí. Proto jsem byla při zpětné analýze vlastně ráda, že jsme ho navštívili už v pátek dopoledne. Lidí tam bylo opravdu minimum. Nemuseli jsme se nikde mačkat a v podstatě měli celý svah téměř pro sebe. Procházeli jsme se po něm a sledovali dění na trati hned z několika míst. Můžete se usadit třeba rovnou vedle oficiální tribuny. My se v jednu chvíli podívali spíš pod ní, protože jsme hledali kryté místo pro případ, že by začalo pršet. Nepršelo, ale skoro celý den bylo zataženo. Nebyla ovšem zima nebo nějak nepříjemně, naopak. A tak jsem si užívala zvuk motoru (můj doprovod o poznání méně, ten si spíš užíval mojí společnosti) a pohled na auta ze všech možných automobilových sérií - včetně právě Formule 4 ČEZ. Zároveň se dost zabavíte i samotnou snahou udělat nějakou fotku na památku, co by nebyla rozmazaná… Jevilo se mi neskutečné, že jsem se tam vážně dostala. Obzvláť po problémech s druhým okruhem. Asi to nedokážu popsat. Ale přiznám, že před samotným výletem jsem o formulích 4 nevěděla vůbec nic. A právě tam si během těch tréninků četla i první informace. Nepřekáželo mi to. Primárně mi šlo o návštěvu okruhu jako takového. A motorsport je tak obsáhlé téma, že není v lidských silách sledovat všechny šampionáty. Ale také se přiznám, že od toho pátku jsem F4 a příbuzné záležitosti nepřestala googlit… No nic. Pozorovali jsme projíždějící auta a debatovali o tom, které dobře vypadá, které mi naopak připomínalo spíš rozvozce pizzy, nebo hledali české stáje… A sem tam zahlédli i nějaké to vyjetí z tratě, nebo vytažení červené vlajky (= přerušení tréninku). A důležitá poznámka – hádejte, na co máte z autodromu krásný výhled? Na hrad Hněvín! Jenom jsem ještě nepřišla na to, jestli se k němu dá dostat i jinak než pěšky do toho obřího kopce, protože ten, si myslím, že bych fakt nedala. Nebo autem, které nemám. Prozatím jsem si ho tedy užívala jen z dálky jako nádhernou kulisu celého dne. Ale co brání vám?

V rámci areálu okruhu stojí taky BagrPark. Určený hlavně pro to, aby si tam zablbly děti (i dospělí). Najdete tam houpačky, skluzavku, autíčka i bagry, do kterých si můžou děti sednout, také nafukovací atrakce i dopravní hřiště… Pro nás byl ovšem důležitý stánek s jídlem, kde jsme si pochutnali na pizze a taky dali něco k pití. A abychom to odpoledne měli rozmanitější, vzhledem k tomu, že už jsme na okruhu v tu dobu nějaký čas trávili, navrhla jsem zahrát si hod kroužků na kuželky. A jako vždycky jsem v tom byla naprosto marná. Důležité ovšem není vyhrát, nýbrž zúčastnit se a mě to prostě bavilo. Takže jsme se tam nejenom dobře najedli, ale i sportovně vyžili a pak se mohli vrátit zpátky na okruh.

Ale ještě bych ale chtěla upozornit, že součástí zábavního parku je i česká Eiffelova věž - taková mini verze té z Paříže. Postavená byla loni při příležitosti mosteckého olympijského festivalu a Olympijských her konaných právě ve Francii. Vyrobili ji z odpadu vyloveného z moře formou 3D tisku. Je vysoká 12,5 m a při správném nastavení úhlu fotoaparátu můžete s mírnou nadsázkou klidně předstírat, že stojíte u originálu. Oceán byl díky tomuto počinu vyčištěn od 1300 kg plastového odpadu a tisk trval 6 měsíců.

Odcházeli jsme z areálu těsně předtím, než začalo odpoledne skutečně pořádně lejt. A já až v hotelovém pokoji zjistila, že přes zamračené počasí mají moje nohy barvu vařeného humra. Nevadí, já vždycky zhnědnu po namočení. (A už hnědá jsem.) Abychom ovšem toho sportu neměli málo, zbytek dne jsme na pokoji trávili sledováním fotbalu, hovorem a piknikem v posteli. Já vám řeknu, příjemnější zakončení dne jsem si nemohla ani přát.

Po návratu do Prahy v sobotu jsme si pobyt na čerstvém vzduchu prodloužili sledováním fotbalového utkání naživo. A hádejte, kdo hrál proti pražskému týmu? No samozřejmě, že Most! Náhoda? Nemyslím si. Mrk, mrk. Já to pak ještě dovršila tím, že jsem doma dokoukala výše zmíněný seriál Most (který jsem objevila nedávno, ačkoli se o novinku zdaleka nejedná, mimochodem najdete v něm také záběry z autodromu i kopce k hradu Hněvín) a měla to kompletní. Jen doufám, že se tam brzy vrátím…

P.S.: Ačkoli struktura článku odpovídá sérii Z toulek po ČR nebyl to primární účel návštěvy. A neodpovídaly tomu ani moje rešerše před návštěvou. Proto je text pojatý víc jako popis dovolené, než jen města samotného. Přesto město, považuji za splněné v rámci této série. A brzy už články přeřadím do samostatné rubriky, aby se to lépe hledalo.