Co se Sacharin honí hlavou

Autor: Sophie Knsella

Národnost: britská

Anotace: Po autohavárii, při níž utrpěla úraz hlavy s následnou amnézií, se Lexi Smartová probouzí v nemocnici v přesvědčení, že je rok 2004 a že právě zmeškala pohřeb svého otce. Ve skutečnosti je o tři roky víc, místo bývalých křivých zubů má krásně bílé a rovné a překvapivě vypadá spíš jako modelka, má úžasného a bohatého manžela, skvělou a dobře placenou práci a bydlí v senzačním loftovém bytě. Vypadá to jako splněný sen. Původní nadšení z nového a báječného života vystřídá brzy smutek z toho, že současně přišla o všechny kamarádky a stala se člověkem, kterého sama nepoznává. Snaží se zjistit, jak k tomu vlastně došlo. Autorku podle vlastních slov vždy fascinovalo téma lidského charakteru a skutečnost, že se naše životy nepředvídatelně mění a my se měníme s nimi, ale tak pomalu, že si to někdy sami neuvědomujeme. Zdroj

Můj názor: Nebudu to zdržovat a řeknu, že se mi kniha líbila. I přes těžké téma amnézie se dá považovat za oddychovku, neboť je protknutá linkou humoru. A že mě ty ztřeštěné situace tedy pravdu bavily! Možná nejvíc z celého příběhu.

Zajímavá je taktéž část věnovaná pracovnímu prostředí. Jak si asi hrdinka se ztrátou paměti poradí s pracovní pozicí, o níž neví, jak a proč se k ní dostala? Upřímně jsem pochybovala, zda z toho dokáže autorka vykouzlit něco reálného. Ale nakonec pokývu hlavou a uznám, že takhle by to šlo. A tato část byla asi nejméně předvídatelná.

Manželství a milostný život tak překvapivý není. Ale to se dá obecně pochopit. Veškeré knihy se zápletkou amnézie operují s několika stejnými vzory (které vás napadnou, pokud už jste na toto téma něco četli. A pokud ne, tak si zápletku užijete). Přesto mě to bavilo. A zachraňuje to humor a manžel coby nejbizarnější postava v díle.

I tak mám však pocit, že žádná z postav – kromě ústřední hrdinky – nedostala dostatek prostoru a charaktery jsou vykresleny vágně, popřípadě vůbec. Což je škoda. Natolik mě ovšem zaujal děj a čekala jsem, co ještě přijde, že mě to vlastně napadlo, až když píšu recenzi.

Co mě ovšem mrzí, je jaksi urychlený závěr. V knížce se skrze stránkový rozsah vše pomalu rozjíždí a skládá k sobě… Jenže ta poslední kapitola, dvě jsou oproti tomu bleskový vývar. Myslím si, že pomalejší tempo a více popisu některých událostí by příběhu prospěly.

Přes ta negativa výše ve mně ovšem zůstává velice milý a příjemný pocit. Královsky jsem se zasmála, hrdince držela pěsti a byla hnána zvědavostí, co mě čeká v dalších částech.  Příjemné čtení na několik odpoledne. A pro mě určitě ne poslední autorčin počin, až si budu chtít vyčistit hlavu zajímavým čtením. Doporučuji.

Plusy: Humor, většina zápletek, charakter hlavní hrdinky

Mínusy: Prostor pro ostatní postavy, rychlý závěr

Hodnocení: 85%