Co se Sacharin honí hlavou

Tahle básnička vznikla z velmi starého základu. Nová slova rozšířila její význam. Ten sám o sobě se může jevit dost nejasně. Co jsem těmi verši chtěla říct? A co napak nechtěla? Spoustu věcí... Ale každé slovo navíc, které se to pokoušelo jasně vymezit, jako by celou báseň zničilo. Tak ať v ní každý najde, co chce sám... Ale hledejte jen dobré.

Život mít jako hořící hvězdy,

ptát se kdoví, možná, jestli…

Úsměv jako třepot motýlích křídel.

Přání – snad jen bubliny z mýdel.

Nevadí.

Mít život jako hořící hvězdy,

ptát se kdoví, možná, jestli…

Chvíli jít spolu, chvíli sami.

A všechno tak znenadání…

Nevadí.

Život jako hořící hvězdy, jako mrknutí oka,

co zdá se vteřina, může být válka storoká.

Co zdá se věčné, může být pomíjivé.

- bolesti, křivdy, strachy i jiné…

Život je hořící hvězda.

A než se naděješ, než pochopíš, že se ti to nezdá…

Shoří.

Ale to nevadí.

Nevadí.

S tím ať si osud poradí.