Co se Sacharin honí hlavou

Zas tu byly Vánoce. 
Svátky plné něhy,
co spojují břehy 
a zašívají stehy. 
Lidé se potkají, lidé se obejmou,
společně prožijí tu chvíli dojemnou.
Pořád to cítím, když chřoupu zbytky cukroví,
že jsem ho nepekla, na mě snad nikdo nepoví.
Jako vždycky pohádku za pohádkou pouštím
- za princeznou peklem, přes hory i houštím.
Letos nás o svátcích navštívil i Harry Potter,
kterému Vánoce kazí jako vždycky jeden lotr. 
Jmenuje se Voldemort. 
Pak jsme si v klidu dali dort.
Alespoň vizuálně...
v soutěži o potterovském pečení.  
A marně čekali na vánoční sněžení. 
Ono to vlastně nevadí. 
Víno i bez něj duši pohladí. 
A taky nějaký ten milý dárek...
Letos vážně ochuzuju spánek.
To proto že miluju tenhle čas,
Všechna světýlka, zvuky, vůně...
A tak mi malinko srdce stůně,
že teď musím čekat zas. 
Ale já slavím až do silvestra!