Co se Sacharin honí hlavou

Menší vsuvka před samotný článkem – dohnal mě život mimo internet, vtáhl mě do sebe a já tu nakonec nepsala tři měsíce… Ačkoli mě to mrzí, snad pochopíte, že dvě rodinné oslavy, dvě nečekané nemoci a dovolená i pracovní následné vytížení měly přednost. :-) Pokusím se to vynahradit týdny následující…

V roce 2018 jsem psala článek na téma, jak těžké je pro vozíčkáře najít byt k pronájmu (a nemám pocit, že by se na tom něco změnilo). Došlo mi ale, že tím ta sranda absolutně nekončí. Jen je to dál o poznání příjemnější činnost – alespoň pro mě. Musíte totiž přijít na to, jak ten byt upravit a přizpůsobit, abyste ho mohli využívat a existovat v něm co nejvíc samostatně.

Téměř samostatnou kapitolou je hledání osobní asistence. Potřebujete ji, abyste mohli bydlet sami? A pokud ano, na jak dlouho? Hodina denně? Dvě, tři...? S čím vším potřebujete pomoct? Přesuny z vozíku na židli, na postel, koupání, oblékání, příprava jídla, drobný úklid, nebo třeba čištění zubů…? Možností je hodně a zdravotních limitů jednotlivých handicapovaných také. Za svůj život jsem už pár lidí se stejnou diagnózou, jako mám já, poznala a všichni byli jiní. Jeden chodil s oporou, druhý se jen postaví a třetí ani to ne. Někteří mají spoustu přidružených chorob, špatně se jim dýchá, hůře mluví, jiní vypadají skoro normálně. A jak už široká škála rozdílnosti naznačuje - co zvládne jeden, nezvládne druhý a naopak. Pokud se tedy hovoří o individuálním přístupu, v tomto případě to skutečně platí. A před samotným hledáním vlastního bydliště je vyřešení otázky, zda vůbec a v jakém rozsahu daný jedinec asistenci potřebuje, klíčové. Existují totiž čekací listiny. Už dlouho se traduje, že poptávka je daleko větší než nabídka. Není prostě kapacita na to pomoci všem, kdo by pomoct potřebovali. Takže pokud byste nejdřív hledali byt a teprve potom asistenci, může se vám stát, že budete mít kde bydlet, budete platit nájem, ale reálně zůstane ve starém bydlení. Protože nebude asistenční služba, která by k vám v novém bydlišti byla schopná docházet. A můžete se dočkat třeba až za rok. Nebo i déle. (Informaci nemám úplně čerstvě ověřenou, vycházím ze vlastní starší zkušenosti, ale předpokládám, že ani zde se nic nezměnilo.) Pro účely článku, ale předstírejme, že s asistencí vše dobře dopadlo.

Teď už zbývají samotné úpravy uvnitř bytu. Z toho, co jsem uvedla výše, je vám asi jasné, že neexistuje žádný obecný návod, že opět záleží na individualitě daného jedince. Tenhle text je ale takový soupis tipů, které s tou samostatností mohou pomoct.

1. CHYTRÁ DOMÁCNOST

Jsem od přírody trochu konzervativní a opatrná co se nových technologií týče (důvody najdete TADY), ale že handicapovaným mohou citelně zvýšit úroveň soběstačnosti, to nepopírám.

a) žárovka

Když jsem byla malá holka, jedna z věcí, která mě na mém postižení neskutečně štvala, bylo, že jsem závislá na tom, říct ostatním, že bych ocenila zapnout/vypnout světlo lustru. Třeba když jste si v obýváku na gauči četli, nebo naopak chtěli přestat, jelikož vás už ze světla i knížky bolely oči.

A nemusíme vůbec hledat žádné konkrétní případy. Jen ten samotný fakt, že pokud jste v noci leželi v posteli a neměli u sebe náhradní zdroj světla, na rozdíl od ostatních lidí zůstanete ve tmě. Pokud se tedy z postele nedovedete přesunout zpátky na vozík, v němž byste byli schopni dosáhnout na spínač. A to já jako dítě opravdu nebyla. Fascinovalo mě, že lidé mohou jednoduše vstát a zase si lehnout a rozsvěcet a zhasínat stropní světlo, kdy se jim zachce. A dneska to můžu udělat taky. Díky chytré žárovce propojené s mobilním telefonem. A ještě si můžete nastavit intenzitu svícení a barvu světla. A můžu to udělat nejen z postele, ale i z jiné místnosti. Samozřejmě, jak už bylo naznačeno, dá se to obejít i alternativními zdroji světla – baterkami, lucernami a tak dále. Ale pocit, že nejste omezení a můžete kdykoliv a kdekoliv ovládat vlastní lustry je k nezaplacení.

b) zásuvky

Když už jsem u té elektřiny, tak u ní ještě chviličku zůstanu. Možná jste si všimli, že většina elektrických zásuvek bývá hodně blízko podlahy. Což ale znamená, že pro spoustu špatně se pohybujících vozíčkářů, kteří se tolik neohnou, a nejenom pro ně, je elektřina velice blbě dosažitelná veličina. V běžně vybavených bytech navíc nebývá výjimkou ani to, že si zásuvku lidé zaskládají za nějakou skříň, což je pro vozíčkáře už úplně nemyslitelné. Vyřešit tenhle problém se dá jedině prodlužovačkou se spínačem. Když si do zásuvky zapnete prodlužovačku, můžete ji potom umístit na stůl nebo jiné dosažitelné místo a mít tak neomezený přístup k elektrice. Samozřejmě používám právě ty se spínačem proto, abych mohla regulovat, kdy je prodlužovačka pod proudem. Můžete namítnout, (a máte pravdu) že spínač nevypíná elektřinu ihned. Ta ze zdi putuje celým kabelem až ke spínači, který zabrání, aby byly pod proudem zásuvky prodlužovačky. A v tuhle chvíli přichází na řadu chytré zásuvky, které jsou schopné ten proud vypnout okamžitě a přímo ve zdi. A opět máte všechno po ruce na jedno kliknutí v mobilu.

c) chytré hlavice na topení

Je spousta věcí, na které chcete myslet, když si vybavujete vlastní byt. Například jestli chcete mít postel naproti dveřím, nebo ne. Nebo zda vám nevadí spát pod oknem. Vozíčkář by měl ale taky myslet na to, na co jsem já samozřejmě při svém posledním stěhování úplně zapomněla. Aby se pohodlně dostal k topení. Protože si ve svém bytě chcete rozhodovat o tom, jestli a na jak dlouho si zatopíte. Jenomže já jsem si před topení umístila postel. A bylo pozdě to změnit. Dispozice dané místnosti jiné postavení postele neumožňovaly. Běžný člověk by se jednoduše nahnul přes postel a to topení reguloval. Já se ale z vozíku nahnout opravdu nemůžu a rozhodně ne tak daleko. V takovou chvíli vás doslova zachrání chytré hlavice na topení. Díky kterým teplo regulujete opět na jedno kliknutí v telefonu, či tabletu.

A těch možností je víc. V podstatě jen o tom, co vše může být dnes chytré, by se dal napsat samostatný článek. Nemusíte například prosit asistenční nebo úklidovou službu, aby vám pomohli s luxováním, pokud vlastníte chytrý vysavač. Nemusí vám pomáhat s mytím nádobí, pokud máte chytrou myčku… Takže ať si o negativech moderní doby myslím cokoli, vše má druhou stranu mince.

2. ŠATNÍ STOJANY

Možná vás to ani nenapadlo, ale spousta skříní opravdu není vhodná pro vozíčkáře. Když si nedokážete stoupnout, nebo se nemůžete ohnout, spousta polic ve skříni je pro vás nedosažitelných. Což je obzvláště u oblečení (pokud se zvládnete a rádi oblékáte sami) dost nepraktické. Samozřejmě můžete požádat asistentku, aby vám kus požadovaného oděvu vytáhla ona. Anebo do nedosažitelných částí skříně uložit věci, které tak často nepotřebujete. (Vestavěná skříň u mě v bytě má přesně tuto funkci.) Ale pokud se můžete vyhnout tomu, abyste pomoc potřebovali, a byli schopní využívat svůj prostor naplno, proč ne? Já si koupila šatní tyč. Výšku šatního ramene si nastavíte podle sebe a pak už na něj jenom pověsíte ramínka s oblečením. Ke každému kousku se pohodlně dostanete a jako bonus ho nemusíte skládat.

3. ÚLOŽNÝ PROSTOR OBECNĚ

Zůstaňme ještě chvíli u samotného úložného prostoru. Jak už jsem řekla, skříně jako takové jsou opravdu dost nepraktické, pokud je sami chcete používat naplno, když pořádně nedosáhnete nahoru ani dolů. Sama sice v bytě také nějakou mám, mnohem lepší varianta je ovšem navrtat si přímo na zeď poličky. Umístíte je do vyhovující výšky a navrtáte jich vedle sebe a pod sebe, kolik jenom chcete. Následně zbývá už jen bezstarostně si na ně vyskládat vlastní majetek. Pokud chcete navíc prostor zútulnit, doporučuji ukládat věci do uzavíratelných krabic či košíků. Nebo před poličky umístit závěs.

Dostali jsme se jen k pár tipům a Word už mě upozorňuje, že píšu třetí stranu. Myslím, že je na čase to ukončit, aby to pro vás nebylo dlouhé. I tak myslím, že tu padly položky, které běžný člověk považuje za samozřejmé a ony mohou být přitom pro jiné náročné na vyřešení. Kolik z vás třeba napadlo, že vozíčkář musí myslet na přístup k elektrice, či jak problémová může být skříň?Dáme někdy pokračování?