Co se Sacharin honí hlavou

Milí čtenáři,

tak je tady druhé kolo nápadů, jak si můžete bezbariérově vylepšit byt. Jako obvykle dodám, že každý vozíčkář je jiný. Takže to, co vyhovuje nebo co potřebuji já, nemusí a nebude sedět všem. Ale berte to jako takovou inspiraci a důkaz, že když se chce, všechno jde. První část článku najdete tady.

Jeden ze základních problémů invalidních lidí je ten, že si ne všichni jsou schopni podat věci ze země. (Vždycky si při myšlení na tuhle problematiku vzpomenu na scénu z knihy Misery od S. Kinga, kde se hlavní hrdina snaží z vozíku dosáhnout na zem – tuším – pro vlásenku a bojí se, že spadne… Mistrně popsané pocity invalidních lidí. Tu knihu vážně doporučuju přečíst. Ale pozor, pořád je to horor.) Každopádně na zem nedosáhnete třeba proto, že je vozík od podlahy moc vysoko, nebo proto, že předmět na zemi je moc malý, nebo máte problém se ohnout, abyste neztratili rovnováhu… Na tom proč ovšem nezáleží. Nicméně vozíčkáři nejsou jediní, kdo občas potřebuje něco sebrat ze země. I starobní důchodci se neradi ohýbají. I proto vznikly takzvané podavače, uchopovače, jinak zvané taktéž jako prodloužená ruka. Pro ty, kdo to neznají, tak je to taková tyč s něčím jako kleštičkami na konci a vy stiskem tlačítka ovládáte, jestli se zavírají, nebo otevírají. Obrázek tady. Řekli byste tedy, že to je celé - tady je po problému. Fakt ale je, že tyhle podavače fungují tak trochu na dobré slovo. Některé předměty jsou na něj moc těžké, jiné se je nedaří uchopit. A snažit se jím tak něco sebrat ze země tím pádem mnohdy zabere dost času, chce to cvik i pevné nervy. Proto jsem to vymyslela jinak. Existují totiž sady koštěte a lopatičky s dlouhou rukojetí. Tak dlouhou, že to pohodlně postavíte na zem a zase zvednete. Naučila jsem se tedy popadané předměty namést na lopatičku a tu potom jednoduše zvednout do klína. Zabere to mnohem méně času a funguje to na většinu předmětů. A rukojetí od koštěte můžete také zmáčknout těžko přístupné vypínače světla.

Ale ani tu prodlouženou ruku nezavrhujte. Pokud se totiž třeba v noci často odkopáváte, můžete ji schovat pod peřinu a šťoucháním přikrývku vrátit na své místo, aniž byste se museli v noci složitě natahovat. A v neposlední řadě se díky její délce můžete také pohodlně podrbat na noze nebo na zádech.

Problém číslo dvě – samozřejmě, že i vozíčkáři se rádi občas provětrají na čerstvém vzduchu a i ten sebelepší byt opustí. Jak to ale udělat, když zavřít za sebou dveře (pokud se dveře otevírají směrem do bytu) je docela oříšek. Mezi vámi a dveřmi bývá dost velká díra, takže se většinou ani nejde jen tak natáhnout po klice. Můžete zkusit dveře pomalu jen tak přivírat a couvat ven. Jenže u električáku se vám mohu kola nečekaně protočit a do dveří strčit, tudíž se zase otevřou. Lepší řešení je koupit si obyčejnou klíčenku. Pověsit ji zvenčí na kliku. Druhý konec té klíčenky si zavěsit na zápěstí a teprve pak pomalu couvat ze dveří. Dveře se budou přivírat a klíčenka na vašem zápěstí zajistí, že se znovu neotevřou, i kdybyste protočily kola, nebo pozměnily úhel couvání. A ten úhel si doporučuji pohlídat. Dost to ovlivní, jak snadno dveře zavřete - vzít to trošku na šikmo oproti dveřím.

Pokud chcete nějak řešit dveře přímo v bytě, doporučuji je buď úplně vysadit, a nebo nechat tak, jak jsou. Někoho by totiž mohlo napadnout, že pro vozíčkáře jsou ideální dveře zašupovací. Mně na nich vadí třeba to, že méně izolují zvuk. Když zavřu dveře, chci mít soukromí. Ale to důležitější je, že zašupovací dveře ubírají centimetry v prostoru futer. Takže pokud si do 80 futer dáte zašupovací dveře, máte z toho rázem třeba 75. A to už může být pro některé vozíky problém (ona i ta 80). Já mám třeba rozpětí vozíku u zadních kol 65 cm, ale většina je o dost širších.

No a v neposlední řadě se po náročném dni potřebujete nějak dostat do postele, že jo? Tady hodně záleží i na výšce, šířce a délce postele a funkcích vašeho vozíku. Ale první možností je postavit vozík mírně šikmo k posteli, odklopit područku (pokud můžete) a a přešoupat se z vozíku na postel. Já osobně tenhle způsob nemám moc ráda. Protože máte nohy před postelí a, když ztratíte rovnováhu, můžete taky skončit na zemi. A mezi vozíkem a postelí je stejně mezera, co musíte překlenout… (menší tip – pokud to chcete dělat takhle a být si o něco jistější, můžete si koupit přesunovací desku a posouvat se po ní, nebo si nad postel nainstalovat hrazdu (něco podobného jako mívají v nemocnicích) a jednu ruku před posunováním hrazdou provléknout. Máte sice na posunování jenom druhou ruku, ale zase jistotu, že kdybyste na chvíli ztratili rovnováhu, nespadnete.

Můžete se také na postel přesunout v pozici, kdy bude vozík k posteli kolmo. Stačí sundat podložky (jinak řečeno stupačky - je to ta část vozíku, na které máte položená chodidla, a většinou je odnímatelná), hodit nohy nahoru (pokud můžete, vozík si pro usnadnění napolohujte) a začít s přesunem. Samozřejmě se pak na posteli musíte otočit (pokud vozík nestojí tam, kde máte mít hlavu, nýbrž kolmo), abyste měli hlavu na polštáři, ale to není takový problém. A pokud se i tady bojíte o vaši rovnováhu, prostě si k tomu přesunu lehněte. A v klidu se přešoupejte. Což v první možnosti nejde.

A na závěr mám pro vás dneska jeden bonus. Pokud totiž nemáte bezbariérovou koupelnu, často potřebujete pomoct buď se samotným koupáním, nebo alespoň s přesunem do vany či sprchového koutu. Pokud chcete mít alespoň část starosti o vašich hygienu zpátky pod kontrolou, můžete si sami umýt hlavu. Pokud se dostanete k umyvadlu (a ještě lépe pokud je umyvadlo blízko sprchové hlavice) můžete si vlasy umýt v něm. Pokud ale ani k umyvadlu přístup nemáte (tedy ne takový, abyste nad něj sklonili hlavu), můžete si pořídit lavor, nebo obyčejný kýbl. Napustit vodu do lahve, nebo hrnku a umýt si hlavu nad ním. V tomhle případě hrozí, že voda poteče bokem, takže doporučuji obestlat se savými podložkami a provozovat to takhle pokud možno v teplém počasí, protože v něm nějaká louže na podlaze i vaše mokré oblečení uschne velice rychle. Pro ty zimní měsíce si pořiďte suchý šampon. PS.: Dostala jsem dárkem i tzv. čepici se šampónem, ale vydrželo to den a svědila mě po tom hlava...

Tak třeba někdy potřetí na viděnou.