Co se Sacharin honí hlavou

Dneska dáme odlehčené téma - víte, ještě mě nepustilo, dělat každý den něco poprvé. Už jsem o tom psala třeba tady nebo tady. Ale v těch článcích i fotkách na Instagramu to vypadá, jako bych převážně jen chodila po muzeích, nebo něco jedla. Faktem ale zůstává, že jídlo a místa se prostě nejlíp fotí. A říct, že jsem byla poprvé na něčím koncertě je jednoduše mnohem zajímavější, než mluvit o tom, jak jsem si dneska poprvé pustila Svatbu upírů. Což pro mě osobně bylo ovšem velice významné poprvé. Odmalička jsem se toho filmu totiž příšerně bála. Myslela jsem si, že je to klasický český horor a vyhýbala se mu jako čert kříži. Děsil mě šeptavý hlas mladého Hrušínského na začátku i jedoucí kočár v noční tmě, který ve mně evokoval dílo Dracula… Bála jsem se upírů a ten film o nich samozřejmě je. Ukázky mě přesvědčily, že to bude dobrý horor… Jenže pak jsem sledovala dokument Iveta. A tam zaznělo, že druhou hlavní postavu hraje právě Iveta Bartošová… Což jsem netušila, páč jsem ji tam nikdy v ukázkách nepoznala. Pustila jsem si s ní rozhovor na Youtube, kde zaznělo, že to vlastně tak úplně horor není, spíš romantická komedie, která si z hororu utahuje. Nedalo mi to a film jsem si pustila… Díky tomu jsem se po třiceti letech zbavila dětského traumatu a strachu a zároveň se kulturně obohatila o známý hit. Navíc se mi to docela líbilo, ačkoliv by si film zasloužil lepší konec.

Prostě mi připadá, že články a sociální sítě zatím nezachytily to hlavní, co se svým předsevzetím snažím lidem říct. Že dělat něco poprvé neznamená šetřit pořád jen na vstupenky a být na cestách, nebo se cpát exotikou. Ani já to nedělám. Někdy sice ano (páč mě poznávání měst, památek i jídel baví), ale mnohdy jde o subjektivní maličkosti. Takové, které neumím zatím přenést online tak, abych měla pocit, že to bude někoho zajímat. Jenže když každý den děláte něco poprvé, často nejde o něco, čím můžete inspirovat, nebo „ohromit“ ostatní. I když bych ráda. Tak to s maličkostmi bývá. Nebo se zážitky obecně. Znám muže, který je přibližně v mém věku, ale nikdy nebyl v kině. Kdyby dělal to, o co se pokouším já, odhodlal se a do kina poprvé zašel, hodil fotku online… kolik lidí by to oslovilo? Kolik z nich by napadlo, že v kině už dlouho nebyli a mohli by tam zajít? Kolik lidí je na tom jako on a mohl by je svou fotkou inspirovat? Věřili by mu lidé vůbec, že v kině nikdy nebyl? Kolik lidí by to odmávlo s tím, že kecá, že to v dnešní době není možné? … Já letos poprvé volila na voličský průkaz. Kolik lidí mou fotku na Instagramu a tuhle informaci odmávne s tím, že o nic nejde, že oni tak volí pokaždé? Ale jde. Vždycky o něco jde, když věci zažíváte poprvé. Ať už je to první mobil, pusa, nebo pobyt na letním táboře… První kino, první samostatné bydlení, nebo doušek vína…

Takže chci tentokrát dát prostor všem maličkostem, které jsem zažila poprvé. Pojďte se se mnou podívat na pár dnů tak, jak šly po sobě… Jen ještě menší připomínka, pravidla pro toto předsevzetí jsem si časem trošku upravila. Některý den klidně výzvu vynechám, když to potom jiný den doženu a dám dvě najednou. Věřte, nebo ne, jde to samo.

15. září 2025

Vypadá to, že můj internet večer nejede proto, že signál mé WI-FI blokují a překrývají wifiny ostatních sousedů, kteří ty své po příchodu z práce domů začnou používat taky. Snad by prý lépe fungovala, kdyby se modem přesunul do jiné části bytu. Jenže to by znamenalo vrtání, další kabely a přemýšlení, kam tu krabičku položit. Dopadlo to tedy tak, že jsem na zkoušku dostala modem od TP-Link (poprvé mám jiný než od O2 – ti mi ho už měnili a nepomohlo to.) A k překvapení všech, to zabralo. Asi má silnější signál, než O2 modemy. Počet čárek sice večer klesne, ale i tak jedu dál. A můžu si konečně v klidu pustit film. Problém vyřešen.

16. září 2025

Poprvé jsem vyzkoušela bylinný roll-on proti bolesti hlavy od značky PURESSENTIEL. Já ráda jedu na bylinkách, než se vrhnu na klasickou medicínu a prášky. Ovšem ne vždycky, když vás bolí hlava, jste schopni uvařit si čaj (ginko). Někdy vám dělá problém i otevřít oči. A tak jsem si koupila tenhle roll-on jako náhradní řešení. Jenže… nemám pocit, že by zrovna na mě fungoval. No co, i to se stává. Já ho zkusila a třeba pomůže někomu jinému…

17. září 2025

Poprvé jsem objevila podcast Histor(k)y o historii. Má jenom 9 epizod a v současné chvíli nové díly neběží. Dělal ho jeden český učitel a byl tvořený takovou odlehčenou formou. Objevila jsem ho zcela náhodou. Nechala jsem si poradit od umělé inteligence, jaký zajímavý český podcast mi doporučí. Celkem trefa. (Ale kdybych měla něco někomu z poslední doby doporučit já, bude to podcast Ostnatý drát, který jsem našla jedenáct dní předtím. Tam si sociolog Lukáš Dirga zve zajímavé osobnosti spjaté s českým vězeňstvím).

18. září 2025

Poprvé jsem objevila čtvercové dýchání (nádech, zadrž dech, výdech, zadrž dech – vše na čtyři vteřiny). Je to relaxační dechová technika, která je vhodná například pro posilování plic, ale i spoustu dalších věcí jako zvýšení odolnosti vůči stresu, trénink pozornosti nebo zlepšení spánku. Abych si nemusela vteřiny počítat sama, protože to mi prostě nejde, stáhla jsem si poprvé také aplikaci Breathe, která to dělá za mě. A jelikož čtvercové dýchání je určené k tomu, abyste časem intervaly klidně prodlužovali na pět, šest vteřin… tak je fajn zpráva, že tahle aplikace umožňuje i vytvoření vlastního cvičení.

19. září 2025

Milovníci psů, pozor. Úplnou náhodou na mě dneska vyjel YouTube kanál s názvem DogMama. A je v češtině. Najdete tam hodně videí o tom, jak se psi chovají, proč se tak chovají a jak se vy máte chovat k nim. Přestože jsem spíše milovnice koček, se zvířaty sympatizuji obecně, takže se moc ráda poučím i o psech.

20. září 2025

U nás ve městě zrušili už druhé elektro. A místo něj tam zařídili drogerii. Nejsem ráda, protože v tom zbylém a dostupném - jak vzdáleností, tak bezbariérovostí - neseženu všechno a musím objednávat online. Ale aspoň jsem se tam dneska zašla konečně podívat. A fakt tam stojí. A cestou jsem si pokecala s cizím pánem, co mi nakonec věnoval sluneční brýle. Nekecám!

21. září 2025

Dneska jsem výzvu vynechala. Místo toho jsem si v klidu pustila VC Formule 1 a užila si klid.

22. září 2025

Běžně to nedělám, ale dnes jsem si jako poprvé započítala, že jsem viděla seriál Gen V. A to proto, že jsem původně tenhle seriál nechtěla sledovat vůbec. Když se teprve šuškalo, o čem bude, prostě mě nezaujal. Vychází ze seriálu The Boys. A ten považuji za tak šíleně ujetý, že jsem si říkala, že jeden seriál v tomhle duchu stačí (je to jako sledovat bouračku – často se vám nelíbí, co vidíte, ale nemůžete přestat). Ale ze zvědavosti jsem si nakonec Gen V pustila a celá udivená zhodnotila, že se mi to zatím snad líbí i víc než původní seriál. Ujeté je to podobně, ale jaksi sympatičtější.

23. září 2025

Když jsme u těch seriálů… Jsem fanoušek počinu Chicago Fire. A zrovna jsem hledala nějaká zákulisní videa, když jsem přišla na to, že existuje kanál na Youtube ChicagoFireFan. A to bylo přesně to, co jsem chtěla najít.

24. září 2025

Představte si, že jste na návštěvě u rodičů – už pár dní. K nim jste přišli v tílku, ale v den odchodu se nevýslovně ochladilo a prší. Nechcete jít domů v něčem bez rukávu, či s krátkým rukávem. Snažíte se najít nějaké zapomenuté tričko s dlouhým, které byste tu měli schované. Jenže nic. A tak taťka vyloví ze skříně svou starou košili. Už mu není, ale mě padne jako ulitá. Je bílá a má černé proužky. Moc se mi líbí. Jsem trochu paf. Já, holka která při narození měla 1 kg, ta, která až donedávna v klidu nosila věci z doby, kdy jí bylo třináct, zesílila a dospěla do věku, kdy obleče tátovu košili, zatímco jemu už je malá. Pokud nejste tak nostalgičtí jako já, asi vám to významné nepřijde, jenže pro nás to byla dojemná chvilka. Jak ten čas letí…

25. září 2025

Dneska před osmou ráno si takhle vykračuju městem v příšerném lijáku, když poprvé v životě objevím na zemi cizí mobilní telefon. Zastavím u něj a horečně přemýšlím, jestli ho mám nějak dostat k sobě a pokusit se zjistit majitele, nebo ne. Můj opatrný táta by to totiž určitě radši nechal být, aby se vyhnul oplétačkám - a já ho slyším v hlavě, jak mi radí jít dál. Jenomže si taky představuju, jak bych bývala byla nadšená já, kdybych ztratila mobil a někdo se mi ho pokusil vrátit. Když tu v horečném přemýšlení se za mnou ozve hlas a paní se mě ptá, jestli ten mobil není můj. Řeknu, že ne, ale že chci zjistit, komu patří. Paní mi ten mobil podá a já ho strčím do kapsy. Osud rozhodl za mě. Přemýšlím, že půjdu na policii hned, jak se stavím za mamkou v práci. Tu chvíli to už počká… Ji ale místo toho napadne, zkusit ho nafotit na sociální sítě. A do pár hodin se telefon skutečně vrátí matce dítěte, které telefon ztratilo. Síla sociálních sítí je neuvěřitelná. Poprvé v životě jsem mohla někomu něco ztraceného vrátit a měla příšernou radost. A dostala jsem čokoládu coby nálezné. Není život krásný?

A aby toho nebylo málo, právě dnes jsem také poprvé v životě zašla na úřad pro už zmiňovaný voličský průkaz. Překvapilo mě, že je to jenom obyčejný papír, který se ani nepokouší zalaminovat. Je to důležitý dokument. A ten den opravdu hodně lilo, takže jsem se bála, že ho rozmočím hned, jak ho vezmu do ruky. Byla jsem celá zlitá. Ještěže mi ho paní schovala alespoň do euro-obalu.

Mohla bych pokračovat do nekonečna, ale… už bychom mohli končit, ne? Ať to není moc dlouhé.

Tenhle životní styl mě baví. Hrozně bych si přála vymyslet způsob, jak se s lidmi podělit i o ty drobnosti, tak aby jim to přišlo zajímavé. Ale ten nápad v hlavě ještě úplně neuzrál. Možná napíšu víc článků, jako je tenhle, kdo ví… A co vy na to, nechcete se ke mně přidat?